Buďme vtíraví!

úterý 17. listopad 2015 07:28

Příčiny terorismu hodně zeširoka

„Tak už vylezla pravda na povrch jako exkrement na hladinu. Mládenci talentovaní, temperamentní, slušní, inteligentní, někteří i dobře vzdělaní, byli odsouzeni k hnití zaživa v bruselské čtvrti Molenbeek, o které se déle mluví jako o líhni evropských džihádistů, kde je 30%-ní nezaměstnanost - 3x větší než jinde v Bruselu či Belgii. O problémech věděla vláda i samosprava a házel se na to bobeček. Mladý muž plný energie, schopný desítky let být užitečný světu, se navíc nezaměstnaným stane ve společnosti, která klade extrémní důraz na společenský status. Energie se pak snadno začne obracet na negativní a ničit svého nositele i společnost a mladík se snadno nechá nachytat každým, kdo mu obratně slibuje kousek té seberealizace. Evropa má tisíce sociologů, psychologů, koučů osobního rozvoje, ekonomů, osvícených boháčů - podnikatelů a žádný pořádný program na zaměstnání mladých? Viníkem jsou zejména vlády, a ne policie, armáda nebo tajné služby, na které to teď někteří pokrytci chtějí hodit.“

 

Ano, takto a podobně už dva dny na FaceBooku nadávám francouzské a belgické vládě a parlamentu, že rozdávají poměrně vysoké sociální dávky, ale dělají jen velmi málo pro vytvoření pracovních míst a vůbec integraci přistěhovalců a jejich potomků do společnosti. (Přitom mladá generace je mnohem citlivější na nedostatek seberealizace, ocenění a nízký společenský status než jen na prostý nedostatek peněz.) No a dnes čtu v Ekonomu ze dne 22. 10. t.r. podobné postřehy Kennetha Rogoffa, profesora ekonomie a veřejné politiky na Havardově univerzitě, který se zamýšlí nad stagnací francouzské ekonomiky: „Je pravda, že vláda vyplácí štědré sociální dávky, avšak ty samy o sobě k začleňování (imigrantů a jejich dětí) nevedou.“

 

Rogoff upozorňuje, že francouzská společnost dokonce integraci brání: „Bohužel není zřejmé, jak dobře se může francouzská kultura začleňování vztáhnout na imigranty. Tytéž přísné zákony o propouštění a vysoké minimální mzdy, které mají chránit zaměstnance z řad rodilých Francouzů před globaloizací, velmi ztěžují získávání pracovních míst nově příchozím. Přesto prakticky všechny studie globální nerovnosti naznačují, že přínos plynoucí z umožnění větší mobility pracovní síly je mnohem větší než přínos z přerozdělování příjmů mezi rodilými občany.“ Rogoff upozorňuje, že: „Liberálnější pracovní zákony ve Spojených státech a Velké Británii zajišťují větší příležitosti pro lidi zvenčí.“

 

S Rogoffem se tedy shodnu v tom, že vláda a zákony by neměly integraci překážet. Rogoff by však podle všeho byl proti tomu, aby parlament (skrze zákony), vláda a samospráva aktivně pomáhaly vytvářet pracovní místa (nedejbože dokonce „umělá“!), udržovat ve jménu zaměstnanosti při životě kvalitní firmy, které z nějakých podružných problémů krachují a vůbec aby se stát a obec snažily něco v ekonomice socialisticky plánovat a řídit. Rogoff dokonce i za prosté sociální dávky vyčítá francouzskému státu státu určitou „vtíravost“:

„Francouzská ekonomika se více než kdy dříve ocitá v centru globální debaty o otázce, jak daleko lze posouvat hranice velikosti a kontroly státu v kapitalistické demokracii. Pro lidi na levici představují štědré francouzské dávky a silné odbory recept na inkluzivnější sociální stát. Podle lidí na pravici nabízí přebujelá a vtíravá francouzská vláda pouze cestu k sekulárnímu úpadku. Prozatím se zdá, že pravdu má pravice.“

 

Já jsem naopak toho názoru, že když už rozdávám štědré dávky, měl bych mohem ofenzivněji a invazivněji, celou širokou škálou prostředků intervenovat při integraci vrstev společnosti, které se dostávají do sociální izolace.

 

Takže Rogoff by zřejmě problémy řešil ještě větším omezením státu a jeho „vtíravosti“, zatímco já bych postupoval přesně naopak. Naštěstí lze do jisté míry realizovat současně obě strategie: Na jedné straně nabídneme nezaměstnaným možnost se uplatnit „ve společnosti neomezených možností“ - zbavené překážek v zaměstnávání imigrantů, na straně druhé, tam, kde nastane havarijní, kritická či dokonce katastrofální situace, dáme možnost uplatnit se řízenými, asistovanými, koučovanými metodami, aby hodnoty a síly uložené v lidech v nich nečinně nedřímaly nebo se dokonce nezačaly obracet proti státu, obci, komunitě, rodině či sobě samému.

 

Zdá se, že je jedno, zda mluvíme o Belgii nebo o Francii – problematický vznik a vývoj ghett je shodný: „Centra Paříže a dalších francouzských měst jsou možná velkolepá, ale mnoho přistěhovalců ze severní Afgriky i odjinud bydlí ve špinavých ghettech na předměstích. Přesná míra nezaměstnanosti konkrétních etnických skupin sice není známá (francouzské zákony brání sběru dat podle etnického klíče), avšak nepřímé důkazy naznačují mnohem vyšší podíl osob bez práce mezi přistěhovalci a jejich potomky.“

 

A včera jeden náhodný bruselský „chodec z ghetta“ na dotaz televizního redaktora přesným termínem trefil i další překážku integrace přistěhovalců - „latentní rasismus“ a xenofobii, které sice ve Francii a Belgii nedosahují takové kvantity a kvality jako v Česku a na Slovensku, avšak přesto jsou významným faktorem. Některé profesní skupiny mezi sebe prostě cizince (dokonce i „cizince“ narozené již v nové vlasti) moc nepouštějí a nedůvěřují jim. S tím může dělat samospráva málo a vláda a parlament ještě méně. Je to v lidech.

 

Ve stejném čísle Ekonomu se na migranty jako ekonomickou příležitost země dokázal velmi fundovaně podívat i šéf hospodářské komory a někdejší ministr hospodářství a spolutvůrce naší postkomunistické ekonomické transformace Vladimír Dlouhý: „Zdá se mi, že jakkoliv to (příchod silné vlny migrantů) sociálně a geopoliticky krátkodobou hrozbu znamená, naše apriorní a striktní odmítání uprchlíků je špatné pro pověst České republiky. To neznamená, že bych sem migranty lákal a že bych neměl velké otazníky nad tím, jak je kancléřka Merkelová do Evropy pozvala. Ale tvrdě odmítavá slova našich vrcholových představitelů také nebyla vhodná. Z dlouhodobého hlediska je to navíc spíš příležitost. Většina kvalitních studií ukazuje, že dlouhodobě přinášeli migranti různým částem světa spíše pozitiva. Nejlepším příkladem byly donedávna studie dokazující, že růst americké produktivity a způsob, jakým ekonomika USA překonala finanční krizi, je dán i přílivem z Mexika a dalších zemí.“

 

Samozřejmě jsou s imigranty i četné problémy, ale ty si podle mého názoru z 90% vytváříme sami tím, že jejich integraci různým způsobem bráníme a nic pro ni neděláme. Imigranti a zejména jejich u nás narozené děti pak také bývají citliví na různé předsudky „domácích“ a jakýkoliv projev nedůvěry či přezíravosti a často upadají do pasivity na základě čistě psychologických důvodů.

 

Útok v Paříží nemá s utečeneckou krizí nic společného, třebaže mohou teroristé využívat proud utečenců pro své krytí. Oni by si ale cestu či krytí našli i bez utečenců. Takže spojovat to mohou jen populisté, omezenci, provokatéři, manipulátoři, šílenci, rasisté, xenofobové a demagogové. A mezi 20 000 imigranty, které by podle mých nezávislých výpočtů mělo Česko přijmout do konce roku 2016 jako nutné minimum, bude nejspíš za stejných životních podmínek jednou stejné procento extrémistů, jako v domácí populaci. Breivik byl, zdá se, pro mnohé ještě slabým klackem po jejich nelogické hlavě. Chovejme se k utečencům jako ke zvířatům a nepřátelům, zapalujme jim ubytovny, zavírejme je do koncentráků, stavějme jim ploty, mluvme o nich, jak mluvíme, a nejspíš se nám povede z nich extrémisty dokonce i udělat.

 

A nezapomeňme, že v situaci, ve které jsou oni, můžeme být velmi reálně zítra i my. Jak by se nám líbilo, kdyby námi lidé pohrdali a báli se nás, dívali se na nás jako na pakáž a bezpečnostní riziko, když bychom, nedej Bože,  jednou museli zvonit u cizích dveří, hladoví, promrzlí a pološílení prožitým utrpením a absencí naděje.

 

Já jsem byl českými “xenofoby“ po právu zařazen ohledně imigrantů mezi „vítače“. Nakonec i můj otec byl imigrant, tak těžko někdo může ode mě čekat něco jiného. Ale ode dneška připojuji nejméně jedno „ale“: Přijímejme imigranty, ALE přijímejme je i mezi sebe a do svého srdce, zajímejme se o jejich sny a problémy, přispívejme k jejich integraci a choďme s nimi aspoň na večeři, abychom je lépe poznali a léčili si své předsudky! A ještě jednu doušku z mého FaceBooku:

 

"Co vlastně tvoří dnešní kritickou globální situaci, ze které pramení terorismus? Není to jedna příčina. Jsou to některé aspekty globalizace, stav klimatu a ekologie v řadě zemí, nezákonnost a nemožnost dosahovat kompromisu či svých práv mírovou, zákonnou cestou, velké společenské křivdy a touha po pomstě, existence teroristických organizací, státní podpora těchto organizací, války v určitém počtu, delce trvání a závažnosti, hlad, nedostatek vodních zdrojů, přírodní katastrofy, rostoucí klimatické a sociální problémy (nezaměstnanost, chudoba, rozpad tradičních struktur, odtržení od přírodních zdrojů). To je celá řada závažných okruhů příčin, které se stále častěji navzájem sčítají, startují či potencují. Každý, kdo se teď cítí být nějak omezen či ohrožen utečenci, by si měl přiznat, co on udělal za posledních 20 let pro ochranu klimatu, přírody, proti suchu a nedostatku vody, za zachování míru, proti nedomyšleným vojenským kampaním NATO a USA, proti nadměrnému zbrojení, náboženské nesnášenlivosti, extrémismu, nezvládnuté technizaci, ekonomizaci a globalizaci světa, proti sebevražednému volnému trhu, proti likvidaci sociálního státu, používání těžkých zbraní, nevzdělanosti či šíření jaderných technologií atd., tedy proti nejčastějším skutečným či potenciálním příčinám migrace a vzniku jejích dalších příčin. Pokud se někdo staral jen o sebe a svou rodinu, je za stav současného světa nejspíš do jisté míry spoluzodpovědný."

Darius Nosreti

Související články


Poslední články autora

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora