Jako ty sýkorky

úterý 10. listopad 2015 14:01

Už není za pět minut dvanáct, lidstvo je už za čarou.

Koukám už roky na ptáčky za oknem a leccos jsem vypozoroval. Třeba, že brhlík umí běhat po zdi jako po rovině, že největší randál dělají na okně stehlíci nebo že sýkorky zobou slunečnicová semínka úplně jinak než třeba zvonci. Sýkorka si semínko odnese na blízký strom, přidržuje si je nožičkou a vyzobává. Zvonek umí semínko vylouskat svým zobáčkem jako kleštičkami, aniž si je musí položit. A takový brhlík dokáže otevřít i tvrdší oříšek – zasune jej do mezery v kůře a vyzobe do něj díru.

 

Tuhle mě napadlo že kdyby sýkorky do toho zobání dávali méně temperamentu, že by jim třeba z parapetu na zem padalo méně semínek. Ale nepadá jich náhodou akorát právě tolik, kolik je třeba? Právě tolik, aby se nažrali i hraboši a holubi pod oknem a ještě pár semínek zbylo na jaro na vyklíčení?

 

V tomhle je příroda dokonalá, že nedokonalosti jednotlivých tvorů vlastně v celku nejsou nedokonalostmi, v rámci přírody do určité míry obstojí každý druh i jedinec ve své přirozenosti a hlavně přežije celý ten harmonický přírodní systém. Příroda představuje nevyčíslitelnou komplexní hodnotu stability a není k ní třeba nic přidávat ani z ní nic ubírat, poradí si dokonce i s většinou katastrof.

 

Kočička nepotřebuje vysokou školu, hodiny náboženství, dokonce ani střední či základní, ba ani ten nejjednodušší maminkovský kurz, aby správně (dokonce často správněji než leckterá lidská matka) vypiplala svoje koťátka, a to ani když svoje koťátka splodí třeba i o půl roku dřív, než by úředně měla. A pokud lidská samička – žena bude žít uprostřed panenské přírody a uprostřed svého přirozeně fungujícího kmene, nemusí mít obavy, že by to s jejím miminkem nějak „nedopadlo“. A kdyby to, čirou náhodou opravdu „nedopadlo“, pak si může být jista, že i to má určitý význam v životním koloběhu pralesa i kmene a i s tím příroda počítá.

 

Člověk ničí přírodu a buduje různé školy, úřady a továrny, ale místo aby bohatl, chudne (pokud bohatství nepočítáme jen v penězích a výrobcích, které si za ně můžeme koupit); místo aby jeho štěstí narůstalo, narůstá jeho smutek a bezradnost. Člověk se „zdokonaluje“, takže ví a možná i umí mnohem víc než jeho předek z pralesa, ale jeho celkový efekt pro přežití světa (a mnohdy i jeho samého) je stále menší a nakonec, většinou za pár šupů, dělá jen pitomé kolečko v nelidském ekonomicko-výrobním stroji a za své peníze si nekoupí ani potřebné kvalitní plodiny, zdravé prostředí a relax, které by měl jinak v pralese zadarmo. Matky místo lásky nalévají do dětí vědomosti a dovednosti a děti jsou stále zakomplexovanější, nešikovnější a něšťastnější; místo hraní si s partou kamarádů v pralese koukají celé roky do počítače nebo sedí ve škole a jsou stále nemocnější, neohrabanější a sociálně neschopnější.

 

Musíme si také uvědomit, že je něco, co má pro člověka, aniž si to musí uvědomovat, mnohem větší cenu než jeho život. Má to tak velkou cenu, že tomu každý člověk, ať vědomě či ne, svůj život obětovává. Je to lidský genom. Člověk umírá, aby lidský genom bez větších chyb přežil. Člověk umírá ve prospěch svého rodu. A technická civilizace nejenže lidskou rodinu a rod rozbíjí sociálně-politicky a sociálně-ekologicky, ale ohrožuje i samotný lidský genom tisíckrát víc než přirozené prostředí. A může se snadno stát, že jediné narušení jediného lidského genu bude Matka Příroda muset napravovat po desítky generací a desítky generací, což může znamenat miliony trpících. Ne, zatím jsme ani z tohoto úhlu pohledu nedosáhli pokroku. Nedosáhli jsme ani středověku pokroku a v reálném čase bude mnohem jistější se technické civilizace, minimálně v jejích nejnebezpečnějších aspektech, vzdát, než se snažit vývoj přesměrovat správnějším směrem. Reálný čas jsme podle všeho už asi prošvihli, takže se již nacházíme spíš ve stádiu apokalypsy než v blízkosti zlatého věku. A globalizace všech procesů minimálně stejně úspěšně posiluje sestupnou větev vývoje, jako ti vzestupnou, nežádoucí vedlejší účinky (externality), jako pozitivní přínos.

 

Člověk je konstruován tak, aby i se svými zdánlivými nedokonalostmi v nenarušené přírodě a přirozeném kmeni obstál. Jako ty sýkorky. Věřme víc sobě - své vlastní organické podstatě - a Matce Přírodě a přestaňme se stále křečovitěji vylepšovat a Matce Přírodě říkat, co a jak má dělat, ona to ví mnohem lépe než my. Nebo se staneme postradatelným živočišným druhem.

 

Darius Nosreti

Související články


Poslední články autora

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora