Ťu-ťu-ťu! Ňu-ňu-ňu!

pondělí 13. červenec 2015 09:47

Úvahy o emocionální komunikaci

Moje žena nesnáší, když si na dědině povídám tenkým hlasem mazlivě s pejsky a kočičkami, strouhám u toho různé grimasy a kývu hlavou jak koupací kůň. Možná u toho vypadám hrozně, ale možná jen manželka nevnímá podstatný podtext činnosti - snahu navázat emocionální kontakt a vyslat zvířátkům nějaký pozitivní impuls, povzbudit je, vyjádřit jim uznání, podporu, lásku, ochotu ke hře a vůbec s nimi zejména vnitřně komunikovat.

 

Bulvár už dlouho ze všech stran proklepává kauzu rodiny Kramných, ale zdá se, že není schopen hlouběji analyzovat to podstatné, co v rodině nefungovalo a co nakonec možná vedlo i ke špatnému konci. Kramný neuměl ventilovat emoce, a zejména neuměl (a neumí) citově komunikovat. Citově komunikovat při tom můžeme hlasem, pohybem těla, gesty, mimikou, očima, kontaktem (hapticky) a zejména hlasem. Kramný byl a je po této stránce jako svázaný. Navíc neumí ventilovat průběžně emoce a, jak se říká, vypouštět páru. Jeho psychika je zjevně poškozena hlouběji, ale to z hlediska našeho tématu není tak důležité.

 

Jeho žena Monika na tom asi byla s citovou komunikací o něco lépe, ale v zásadě také moc k pozitivní atmosféře v rodině nepřispívala. Dokonce možná od určitého okamžiku nad manželem zlomila hůl a jej (jak se říká na Kubě) "strčila do trouby".  Tedy přestala mu zcela projevovat nějaké sympatie, oddanost, pokoru, lásku apod. a začala ho ignorovat doma i na návštěvě u známých. Někteří psychologové tvdí, že atmosféra v rodině je zejména vizitkou ženy a že se žena nesmí nechat zdeptat natolik (po čase obvyklým) zmenšením pocitu lásky a manželovou kritikou, projevy únavy, nespokojeností a citovou "dřevěností", aby přestala sama aktivně rodinnou atmosféru vylepšovat. Žena by hlavně měla mít schopnost překonávat svůj případný sklon ke vztahovačnosti a paranoi, nevidět za vším osobní útok a snahu ji poškodit či ublížit jí, neurážet se na dobu více než nezbytně nutnou, nejlépe však vůbec, nevyrábět v rodině dusno a nedělat si ze sexu (a jeho odpírání) nástroj k ovádání, vydírání či trestání muže. Vypadá váš muž jako mračící se sfinga a jeho IQ je neměřitelné nebo je to naopak úplně citově sterilní intelektuál, který se dokáže bavit jen o tématech, která vás vůbec nezajímají? Nevadí, i tak na něj můžete nepřetržitě vysílat proud pozitivních a laskavých impulsů, komunikovat s ním pozitivními pohledy i dotyky a naplnit prostor srdečným štěbetáním (Slovenky džavotáním). Je třeba hlavně v tom být profesionálkou. Sex a vaření jsou až na druhém a třetím místě.

 

Častou chybou, které se dopouštějí ženy, je, že když muž neumí projevovat navenek lásku, myslí si, že je nemá rád a přestanou vztah aktivně budovat, vylepšovat a opravovat. (Protože opravovat city a atmosféru je třeba po letech strávených v ponorce zvané manželství skoro vždy.) Láska ale sídlí v hlavě a do hlavy nevidíme. V hlavě může láska kořenit hlboce a pevně, třebaže na povrch svůj květ nevydá. Láska se někdy může projevovat i paradoxně - podrážděností, kritikou, žárlením, vyvoláváním (většinou podvědomě) tzv. kontrolních konfliktů ("když se mi podaří partnera či partnerku vytočit - znamená to, že mě má ještě rád - ráda"). Přes Kramného určitý egoismus a neschopnost projevovat city a emocionálně komunikovat, dokonce i přes určitou jeho citovou oploštěnost, nemůžeme vyloučit, že svou ženu miloval moc, miloval ji jako kůň a byla to láska jako trám. Miloval ji možná tolik, že byl pro lásku schopen i zabíjet. Ženy, nepodceňujme sílu lásky svého muže! Muži si navíc často partnerku citově adoptují jako dítě (podobně jako ženy na svého muže přenášejí často i svůj mateřský cit), takže odcházející partnerku brání (třeba i proti ní) stejně silně, jako lev své potomstvo. Je to i u zdravých lidí přítomný biologický reflex, který vedle dalších mechanismů může vést (po selhání korekčních mechanismů) i k zabití z lásky.  Ať už je v lásce v konkrétním případě přítomný onen mateřský princip, nebo ne, láska partnerská sama o sobě může vést k tzv. hnutí vysokých emocí - a ty mohou zabíjet. A je nutné je (právě pro jejich hlubokou přítomnost v lidské biologicko-psychologické podstatě) uznávat i u soudu jako polehčující okolnost. Vraždil totální bezcitný a egoistický psychopat nebo naopak člověk hluboce milující? Bylo to promyšlené nebo spontánní? (A nebo je něčím mezi tím a byly v tom oba póly?) A byla to "jen" láska nebo došlo k extrémnímu hnutí vysokých emocí? To by měl umět soudce s pomocí psychiatrů a psychologů rozlišit, protože i emocionální motivy mají vztah k podstatě spravedlnosti, ale souvisí i s možností nápravy obžalovaného.

 

A k čemu vlastně můj článek míří? Děvčata, až uvidítě nějakého muže dělat Ťu-ťu-ťu! Ňu-ňu-ňu! na malé děti, pejsky nebo dokonce květy na zahradě, není to většinou úchylka, ale naopak důvod, proč po něm skočit a dát mu přednost před "panem důležitým".

Darius Nosreti

Poslední články autora

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora