Lubitzovo varování

sobota 28. březen 2015 10:36

Pilot letu smrti nás možná chtěl varovat před zaměstnaneckou katastrofou

 

Pokladní v některých supermarketech, dělníci v některých montovnách, bezpečáci v některých bezpečnostních agenturách, zahraniční dělníci najímaní přes různé podvraťácké agentury, to jsou typy zaměstnání, kterých jsou už desítky a která mají mnoho společného – zaměstnanec je tam v úloze vydíraného otroka s minimem práv a s odměnou, která nestačí ani na prostou reprodukci (přežití a regeneraci) jeho vlastní pracovní síly, pracuje v často nedůstojných podmínkách a bez ohledu na různé normy a zdraví. Jsou přehlíženy osobní schopnosti zaměstnance a je zdůrazňovaná (a globalizovanou ekonomikou a zabijáckým volným trhem umožňovaná) dokonalá nahraditelnost každého; úcta k zaměstnanci a respektování jeho práv, potřeb a životní situace neexistují.

 

Otrokářsko-zaměstnanecká rakovina se rozrůstá a šíří napříč společností. Včera jsem mluvil s jednou zaměstnankyní nejmenované pošty a zjistil jsem, že se i toto odvěké místo solidní úřednické práce začíná měnit na otrokářskou pakárnu. Že úřednice, nestíhající vlastní práci, si musí nesmyslně přibírat desítky dalších krávovin, se ví už dlouho: Poštovní spořitelna, prodej losů, ověřování listin, výpisy z registru, prodej tisku a pohlednic, nabíjení mobilu, přijímání sázek, platební karty Era a mnoho jiného. Včera jsem to ale slyšel v této podobě: „Na naší poště může pracovat jen takový zaměstnanec, který každý měsíc sežene aspoň jednoho klienta na založení účtu s platební kartou Era.“ To znamená, že zaměstnanci jsou vydíraní a je systematicky vysáváno jejich sociálně-ekonomické okolí. Navíc jsou nuceni vykonávat funkci finančních poradců, na co nejspíš nemají licenci. Protože (coby zaměstnanci) nemají mnoho volného času, a lámat zákazníky v práci se moc nedaří, musí postupně do finančního systému zatáhnout všechny svoje příbuzné a známé. Když je okolí povysáváno, zaměstnance pošta vyhodí, najme čerstvého a její vedení pak dlouhodobě parazituje na získaných účtech. Tak vypadá zákon volného trhu a liberály tolerované maximalizace funkce zisku v praxi.

 

A nyní přidám postřeh jednoho diskutéra z Novinek ke kauze pilota Lubitze:
"Jen okrajově se zpravodajství zmiňuje, že se jedná o nízkonákladové aerolinie. Až na jednu výjimku nepadla zmínka, co to znamená žít v tlaku a vykořisťování, které snaší letový personál. Přes větší náročnost na činnost pilotů, kteří mají zodpovědnost za násobky někdejších počtů pasažérů a jejichž četnost letů je rovněž zvyšována se létá se stále více, i na otáčku, a zkracuje se, ne-li úplně mizí nárok na odpočinek, který byl dříve úplnou samozřejmostí. Jsou už spíše jako hodně zneužívaní řidiči kamionů. To zvyšuje psychický tlak, který se může stát fatálním při hrozbě profesní degradace, kdy z plnohodnotné Lufthansy jsou piloti či stevardky ohrožovaní sestupem do už ne tak prestižní nízkonákladovky. Jak dramaticky se pracovní tlak na letecký personál zvyšuje, o tom svědčí opakující se časté stávky pilotů Lufthansy. Pro představu zpráva z Česka: Zachytil jsem, že stevardka dnes dostává měsíčně 18000 a pilotům se snížil plat až 4x(!). A o tomhle, co považuji za podstatné, nikde ani slovo. Je to zpravodajství blížící se úrovni bulváru." Josef Ondrouch, Mariánské Lázně (upraveno)

 

Dnes už vyšetřování prokázalo, že besedník Ondrouch ťal do živého: "Vždycky jsme se bavili hodně o práci, a to se stával někým jiným," řekla podle Novinek bývalá přítelkyně pilota s tím, že kritizoval pracovní podmínky v letecké společnosti, mimo jiné nízký plat, strach o práci a přílišný tlak. Mimochodem - zajímalo by mě, kolik článků o tíživé a burcující situaci pilotů zveřejnil český tisk před Lubitzovým letem smrti.

 

V životě by mě nenapadlo, že i tak zodpovědné, prestižní a donedávna zajímavě placené povolání pilota, které by mělo být spíš posláním, se stalo obětí ekonomické marginalizace. Z tohoto pohledu chápu, že Lubitz mohl získat silné osobní přesvědčení, že je třeba s touto zrůdností něco udělat a vyslat velmi silný signál, že jdeme špatným směrem. Že se řítíme špatným směrem. Když se nad tím zamyslíme, tak my všichni vlastně sedíme v letadle ekonomicky zparchantělé globalizované civilizace, které se řítí proti skále reality. A Lubitz si nejspíš chladně ekonomicky vypočítal, že oběť 150 lidí na cestě k záchraně světa nebo aspoň globálního leteckého systému za to stojí. Moc se to neliší od myšlení teroristy nebo komunisty, který se rozhodne zachraňovat svět skrze oběť nejen svou, ale i těch druhých. Ale tady, zdá se, nešlo o víru, ale racionální posouzení reality.

 

Nebudu se tu stavět do úlohy posledního soudce, nakonec vyšetřování může ještě mnohé objasnit, ale jedno vím jistě: Česká republika by neměla patřit mezi země, které podlehly globálnímu tlaku a ve snaze o zachování konkurenceschopnosti přistoupily na hanebné ponižování pracovní síly. A v této oblasti - práce za spravedlivou mzdu a v důstojných pracovních podmínkách - bude třeba něco velmi zásadního změnit. A pokud budeme chtít nadále patřit do EU, mělo by se bezpodminečně něco v této oblasti změnit i na úrovni EU. V tomto ohledu, pokud to tak myslel, Lubitzovu výtku přijímám. A objektivní hodnocení morálních aspektů jeho tragického činu nechávám tentokrát jiným.

Darius Nosreti

Související články


Poslední články autora

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora