Krvavý John a nemocná společnost

úterý 3. březen 2015 08:51

Nemoci duše a společnosti jsou si blíž, než jsme tušili.

John je příslušník Islámského státu, který sťal několik západních rukojmí a identifikoval se s rolí zapřisáhlého nepřítele Západu, přestože na Západě dlouho žil.

 

Ponecháme stranou, že typologickou analýzou lze zjistit příznaky, že krvavý John má narušenou psychiku nesprávnou výchovou. Chci se zaměřit na jinou spolupříčinu jeho morálního selhání. Je to spolupříčina, možná dokonce hlavní příčina, kterou nacházíme při blížším zkoumání i u střelců v redakci Charlie Hebdo i u střelce v Uherském Brodě. Je to závažná a ve světě velmi rozšířená společenská porucha nazvaná porucha distribuce sociálních rolí. Zrušením přirozeného sociálního prostředí kmene, komunity, široké rodiny na straně jedné a odcizením práce od sociálních vztahů v místě domova na straně druhé se řada lidí včetně nezaměstnaných dostává do osobní krize způsobené ztrátou sociálního, společenského statusu, sociální role nebo určitým okleštěním, ochudobněním sociální role. Situace je horší u skupin, které se z různých důvodů (včetně xenofobie majority a různých předsudků) ocitají ve společenské izolaci, tedy např. u emigrantů a jejich dětí, národ. menšin, zdravotně postižených aj.

 

U mnoha imigrantů jsem po letech života v Česku slyšel věty: Cítím se tu jako mrtvý. Hniji za živa. Umřel jsem. Není to život. Apod. Přitom ekonomicky nestrádali. Nepodařilo se jim zde prostě dosáhnout seberealizace, vhodného uplatnění, zařadit se do nějakého kolektivu, někam patřit, něco znamenat, být nějak užitečný. Z tohoto hlediska je zcela pomýlené usilovat o potlačení např. jejich věrovyznání, protože náboženská komunita je právě jedním z možných, byť většinou jen alternativním, doplňkovým, nouzovým řešením problému. Kdyby střelci z Paříže byli pevnou a uznávanou součástí nějaké místní náboženské komunity, tak se to nejspíš nestalo. Ale nebyli. Nešlo ani o nějaké příkladné věřící. Šlo o lidi široce sociálně vykořeněné. Na Breivikův případ jsem už trochu zapomněl, ale mám pocit, že i on se realizoval spíš ve virtuálním světě.

 

Mysleli jsme si, že patřit ke svému kmeni je nějaký přežitek, který do moderního světa nepatří. Ale mýlili jsme se, je to jedna ze základních životních potřeb. Cest k řešení je mnoho, než se po nich ale vydá celá společnost, může každý z nás v tomto směru něco zlepšit. Např. se stát vnímavějším k psycho-sociálním potřebám druhých, stát se aspoň pro jednu osamělou bytost koučem její integrace, jejího návratu do společnosti. Možná už zítra pomocnou ruku budeme sami potřebovat.

Darius Nosreti

Související články


Poslední články autora

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora