O mých drahých maličkých (I)

pátek 27. únor 2015 09:42

Nikolka se ujala kocoura Matýska jako svého
Alena Nosreti

Nikola je hrozná opice

Nikola je psí fenka, ale je to hrozná opice. Dokáže neuvěřitelně šikovně chytat sousta za letu a nadprůměrně vyniká i ve schopnosti si nějaké sousto u stolu či kuchyňské linky vyžebrat. Dokáže se mazlit bez konce a není žádný způsob, kterým by bylo možné ji přesvědčit, že mazlení, hlazení a drbání už bylo dost. Sama dokáže mluvit očima, ušima, štěkáním, škrabáním i hopsáním. Dokonce i její uši a ocásek toho dokážou hodně říct a její uši věkem získaly zvláštní mimickou strukturu, díky které dokáže vyjadřovat celou řadu svých přání a duševních stavů.

 

Nikola je kříženec a k nám se dostala na inzerát – rovnou od své maminky ze Šenova. Proto, když se mě někdo ptá na rasu, říkávám, že je to „šenovský mix“. Je to něco mezi jezevčíkem a „normálním“ psem. Protože je „dobře udělaná“ a dokáže slušně tryskat, říkáme jí někdy také létající klobása. Je černá a lesklá jako ostravský antracit, neuvěřitelně odolná proti všem nemocem a vždy plná energie a potřeštěných nápadů. Neutahá ji ani výstup na Lysou horu (kterou ovšem díky neustálému pobíhání sem a tam vyběhne ve skutečnosti třikrát) nebo dlouhá procházka kolem hlučínského jezera.

 

Teď sedím na černém sedátku v předsíni a připojuji pod telefonním stolkem autobaterii k nabíječce. Protože Nikola dobře ví, že sedátko slouží jako uložiště jejích méně používaných hraček, využije této příležitosti k jednomu ze svých rituálů, který bych nazval „hledání nejmilejší zapomenuté hračky“. Poštěkává a dává mi hlavou najevo, kde se nachází objekt jejího zájmu. Je jako vždy vytrvalá, takže nakonec dosáhne svého a já si klekám k sedátku a odklápím jeho horní část. Pak beru do ruky jednotlivé hračky tam schované, vdechuji jim život, upozorňuji na jejich různé skvělé vlastnosti a snažím se Nikolu přesvědčit, že to je právě ta nejlepší odložená hračka: nejmiminkovtější, nejhlasitější, nejveselejší, nejlepší na okusování, aportování či chytání za letu. Nevím, čím to je, ale většinou předem odhadnu, která hračka ten den bude favoritem; asi už se občas dokážu dívat na svět psíma očima. Nikola se po letech stala na štěknutí vzatým odborníkem na psí hračky a i ve psím obchodě dokáže systematicky vybírat tu nejlepší hračku a pak stejně vytrvale trvat na jejím zakoupení. Nikola neměla nikdy šťeňátka, takže - asi i pro to - je to hračkový závislák a prodavačky v našem psím obchůdku ji vždy srdečně přivítají a poslouží jí. Je to štamgast. Nikola samozřejmě ví, že ve psím obchodu mají kromě hraček i řadu dobrot, takže projít kolem bez aspoň symbolického zastavení se uvnitř je skoro nemožné.

 

Nikola má výborný čuch, takže má o každé své gumové hračce dokonalý přehled a když štěká třeba na věšák v předsíni, můžeme vzít jed na to, že jsme jí tam někde (např. během chvíle, kdy dcera potřebovala ticho na učení) schovali nějakou zvlášť uřvanou hračku. Stejně spolehlivě dokáže vyčmuchat i zbytky kočičího žrádla na misce na ponku nebo pamlsek ukrytý v něčí kapse nebo třeba za mikrovlnkou.

 

Nikola ovšem dokáže štěkat i na věci neexistující a používat tak jazyk symbolicky. Například roky jsme měli granule uloženy v koupelně, takže když měla hlad nebo jí došla voda v misce v předsíni, zvykla si škrabat a poštěkávat na koupelnu nebo bouchat pomocí čumáku pootevřenými dveřmi koupelny tak dlouho, dokud jsme jí do misky nedoplnili vodu nebo granule. A tento komunikační signál nám dává i v době, kdy už dávno dáváme granule ven za dveře na chodbu a vodu nabíráme v kuchyni. Bouchání koupelnovými dveřmi nebo štěkání a škrabání na ně znamená jednou provždy: V misce mi něco chybí!

 

Se svými mateřskými city se Nikola vyřádila i na našem kocouru Matesovi. Přestože Mates maminku celý rok měl, tak si ho adoptovala jako maminka č. 2 a vždy po jeho návratu z toulek ho důkladně vyšetří svým čenichem, občas ho poumývá svým jazykem, včetně důkladného čištění uší. Mates ovšem statečně drží, chápe, že maminka je maminka. A dodnes si občas jde lehnout do pelechu k Nikolce.

 

Nikolku psa nám pořídila Nikolka dcera. Rozhodla se v čase svého dospívání, že bude o někoho pečovat a našla si v novinové inzerci štěně. A protože je to dívka činu, hned si pro ně i zajela. Ale protože v té době už byly její zájmy docela široké a začali se mezi nimi objevovat i první chlapci, pes Nikola poměrně brzy zůstal, jak už to na světě bývá, na krku tatínkovi a mamince. V té době měla Nikola dcera i přítele Nikolu a jen vyšší prozřetelnost zabránila, aby měli tehdy i dítě Nikolu, protože pak by byl nastalý chaos zcela nezvládnutelný.

„Nikolo, vypadni!“ volám, když vidím, že pes se chce systematicky vmazlit až do mé postele.

„Ale paní řekla, že tu mohu na Nikolu počkat,“ ozve se z předsíně mladý pan Nikola.

„Ty ji chceš vyvenčit?“ ptám se.

„Ne, jdeme dnes do kina,“ odpoví.

A tak pořád dokola.

 

Další Nikolkin oblíbený psí rituál je „procházkový virvajs u domovních dveří“. Nikola je až na výjimky hodný pes, ale když uvidí v mé ruce vodítko nebo uslyší slovo „procházka“, začne skákat metr vysoko jako nějaký gumipes a začne svými zuby a štěkáním organizovat všechny kolem, včetně našeho druhého psa Teda, takže je to vždycky slušný bengál. Nejdřív jsem si myslel, že se prostě jen raduje z vycházky nebo zlobí, ale časem jsem pochopil, že za procházku přebírá zodpovědost a že prostě musí všem ukázat, že tedˇtomu bude velet ona a ostatní se jí musí, v zájmu hladkého průběhu procházky, ve všem podřídit. Dokonce i velkého nemotorného psa Teda, který s námi v posledních letech také chodí, je schopná tahat za vodítko až k domovním dveřím a dorážet na něj svými zuby, aby sebou pohnul a uvědomil si, kdo je tu hlavní. Tedánek je pes značně flegmatický, ale Nikola jej dokáže svým cirkusovým představením tak zblbnout, že začne aspoň předstírat aktivní pohyb a vydávat solidárně podivné zvuky. Nikolkin hysterický stav trvá ještě venku na chodníku, přesně 30 metrů, během kterých umravňuje přes ulici a přes plot sousedovic velkou plavou fenu Terezu (co jí Tereza ovšem nekompromisně oplácí) a vrhá se na všechny nohavice v dosahu, takže ji musím pevně držet. Virvajs končí u okapu sousedního domu, kde začíná jiný rituál - „hon na imaginárního potkana“.

 

Oba, já i pes Nikola, víme, že škvírou mezi domy, která se za naší strategickou rýnou skrývá, proběhl nějaký potkan naposledy před pěti lety, ale od té doby nemohu toto místo minout, aniž bych tloukl na plechy okapového svodu, spílal potkanům a volal: „Slyšíš, myšičku? Chyť myšičku!“ Pes Nikola naoko divoce čmuchá a škrábe drápky po plechu. Po chvíli se jakoby uklidní, dívá se mi ještě na ústa, jak akci vyhodnotím, a pak už jde celou procházku způsobně a nevšímá si ani lidských nohavic a okapů, a nějak zvlášť ani skutečných psů, myšiček či koček, kdyby se ještě někde v okolí opravdu objevili. Bez potkaního rituálu se ale Nikola u okapu zašprajcuje a dál nepůjde. Je to nedílná součást vycházky.

 

Pes Nikola je rodinný typ, takže na velké rodinné procházce vždy kontroluje, kdo se od skupiny oddělil, dlouze jej vyhlíží a snaží se zjistit, proč už nejde s námi. Je to nad její chápání, jak může jít někdo sám, bez rodiny, smečky.

 

Hlavní Nikolkin každoroční rituál – v tom se shoduje s námi lidmi – jsou Vánoce. Pes Nikola zatraceně dobře ví, co jsou to Vánoce, tedy hlavně to, že jde o důležitý svátek odehrávající se kolem důležitého stromku, k němuž nedílně přísluší rozdávání ještě důležitějších dárků a věšení dobrot v pozlátku na stromeček. Okamžikem upevnění stromečku do stojanu Nikolka ví, že Vánoce jsou tady a že se nesmí nechat ošidit, dokud nedostane aspoň pár opravdu zajímavých dárků a aspoň pár opravdu dobrých věcí právě sundaných se stromečku a vybalených z pozlátka. Nikolka, jako většina pejsků, nejí čokoládu. Instinktivně ví, že není pro psy zdravá a možná jí ani nechutná. Během roku se čokolády ani nedotkne, ale v rámci vánočního rituálu, je ochotna sežrat i celou čokoládovou ozdobu se stromečku, dokonce i kus starého rohlíku, pokud byl prokazatelně zabalený v pozlátku (pokud by tam náhodou nebylo nic chutnějšího), jen proto, aby vánočním zvykům bylo učiněno zadost. Během Vánoc Nikolka nadšeně vítá i příchod kapra a každouá chvíli jej chodí do koupelny kontrolovat, jestli je v pořádku. Snad jediné, co z Vánoc Nikola nechápe, je, kam před štědrým dnem z vany mizí kapr a na co jsou rozhlasové koledy bez živých koledníků. Ale věřím, že díky Nikolčinému maximálnímu nasazení vždy a ve všem se jednou může stát, že k nám přijdete na návštěvu a uvidíte, jak si prozpěvuje koledy s námi.

 

P. S. U zvěrolékaře (scénka ve dvou obrazech)

Pejsek (fenka Nikolka) se nějak moc škrabal, tak jsem s ním šel ke zvěrolékaři.

Ten pejska zvážil, prohlédl a říká: Pejsek má blechy.

Já na to: Kdyby měla blechy, tak za vámi nechodím.

Zvěrolékař (humorista): Tady zrovna vidím těhotnou bleší samičku, jak klade vajíčka.

Tak psa znovu "odbleším" a on se znovu škrábe. Jdu pro změnu za zvěrolékařkou a říkám: Pejsek se škrábe a blechy to nejsou.

A ona (když pejska prohlédla a zvážila): Co jí dáváte žrát?

Já: Různé žrádlo pro psy a občas i pro lidi, ale z toho to nemá. Ona se škrábe i když žere hypoalergenní granule.

Ona: To musí žrát ty granule aspoň měsíc, abyste měl jistotu.

Já: To není alergie na jídlo, dával jsem si na to pozor.

Ona: A co to podle vás je?

Já: Roztoči.

Ona: Myslíte svrab?

Já: Ne, tenhle nedělá chodbičky, tenhle žije v cibulkách.

Ona: VE FO-LI-KU-LÁCH.

Já: Jo. Ve folikulách.

Ona: Demodex canis.

Já: Cože?

Sestra: Trudnik.

Já: Jo, tenhle - trudnik.

Doktorka: Jo, latinsky Demodex canis - trudnik psí.

Já: Aha.

Ona: Tak to budeme muset udělat hluboký stěr.

Já: Seškrab?

Ona: Ano.

Já: To je zbytečné, má prašivinu, má příznaky.

Ona: To nemusíte potom chodit ke zvěrolékaři.

Já: No, kdyby ten lék prodávali volně, tak sem ani nejdu.

Ona: No dobře, tak vám to napíšu.

Závěr příběhu: Pejsek se vyléčil a už se škrabe jen podle psí normy.

Darius Nosreti

Související články


Poslední články autora

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora