Mločí záhada

neděle 4. leden 2015 09:56

 Mohou se i na Horním Jelení vyskytovat záhady?

Někdy se záhada nachází nečekaně blízko. Už téměř od narození jezdívám s rodiči na prázdiny do městečka Horní Jelení na Pardubicku. Na první i druhý pohled nejde o místo stvořené k záhadám. Písčitá půda, širá pole a louky obkroužené prstencem hlubokých lesů. Život tu po staletí podléhal rytmu zemědělských prací a na nějaké záhady tu nejspíš ani nikdo neměl čas. Před staletími tu byl rozšířen i chov ryb, ale ty rybníky jsou již většinou dávno, pradávno zrušené a ani na nich nic tajemného nejspíš nebylo. Nenajdete tu hrad ani jeskyni, léčivý pramen ani vyhlášené strašidlo. Člověk by se skoro vsadil, že můžete zdejší okolí prošmejdit a prokutat křížem krážem a nenarazíte na nic záhadného, snad kromě partizánské zemljanky z druhé světové války.

 

Už je to asi 30 let, co moje maminka na naší jeleňské zahradě vytáhla ve vědru vody ze studně mloka, který rozhodně zdejším mlokům nebyl podobný. Stál na dně kbelíku, opíral se předníma nohama o jeho okraj a koukal zvědavě na mamku. Byl údajně štíhlý a měl růžovou barvu. Mamka nebyla zrovna naladěna na biologický výzkum a navíc se pěkně lekla; vykřikla a vědro s mlokem upustila zpět do studny. Mloka tam už nikdo nikdy neviděl.

 

Později jsem věnoval několik dní pátrání, o co přesně mohlo jít a postupně mi došlo, že mamka viděla něco, co v daném místě rozhodně vidět neměla a nemohla. Růžoví mloci u nás totiž nežijí, nanejvýš drobní importovaní jedinci v roli pokusných zvířat v nějaké pražské laboratoři.

 

Začal jsem tím, že jsem se ptal sousedů, zda někdy někdo něco podobného v dané obci viděl nebo dokonce choval. Výsledek byl negativní. Pak jsem si zašel do muzea v blízké Chocni a tam si zjistil něco o geologii místa. Jedná se o třebechovickou pánev. Místo je zajímavé jednak někdejší existencí rozsáhlých pravěkých jezer (tedy bohatým vodním životem), jednak vápencového masivu skrývajícího se desítky až stovky metrů pod povrchem. To pro mne byly zajímavé novinky. Já si - ve shodě s místními obyvateli - myslel, že na Jelení se nachází jen samý písek a jíl. Nejzajímavější nerosty, které jsem v okolí objevil, byly kusy pazourku a několik úctyhodných i menších pravěkých jezerních slepenců. O vápenci v zemských hlubinách jsem neměl ani potuchy, přestože můj pradědeček měl na Jelení za první republiky betonárku, do které vápno musel odněkud z okolí vozit. Ostatně na Jelení jsem se setkal i s místním pořekadlem, týkajícím se zdejšího pozoruhodného výskytu písku: „Všude je milost boží, jenom na Jelení je písek.“ A písku je tam skutečně hojnost. Lesní cesty v okolí jsou z jemného bílého říčního písku, kolem obce je několik písečáků, v kterých se těžil hrubší žlutý písek pro stavební účely. Za starých časů se zde vyráběly z místního jílu a písku vepřovice. Několik stavení z těchto nepálených cihel se dokonce dochovalo dodnes.

 

A tady jsem narazil na další záhadu. Na pozemcích sousedících s naší studní v minulosti došlo několikrát k poklesu půdy. Místní napadlo například, že by mohlo jít o důsledky někdejší podzemní těžby jílu právě pro výrobu zmíněných vepřovic. Můj geologický průzkum ale přinesl nutně i další vysvětlení pro občasné poklesy půdy: Vápencové masívy jsou typické vytvářením jeskynních systémů, otvorů a propastí, v kterých může mizet jak podzemní i pozemní voda, tak různé materiály, které voda unáší nebo které se do vzniklých otvorů propadají. A kde jsou vápencové jeskyně, tam může vzniknout i příhodné prostředí pro podzemní život.

 

Se záhadami se postupně roztrhnul pytel. Například na dalším blízkém pozemku, jak jsem zjistil od místního brigádníka, před lety v kopané studni zmizel pramen. Prostě tam voda nejprve byla a pak se najednou - jako v obřím WC - někam spláchla i se spoustou písku a jílu na dně studně. A už se tam nikdy neobjevila.

 

Další raritou, o které jsem do té doby neměl tušení, je jistě obrovský podzemní rezervoár pitné vody v blízkém Vysokém Mýtě. Kdo by si tipl, že vznikl právě v obří podzemní vápencové jeskyni, hádal by dobře. Ostatně nějaký pramen vytéká i z širokého návrší, na kterém se Jelení nachází. A kde je pramen, tam je možnost jeho „podzemní práce“ a tam může být i spojení podzemního světa s povrchem, které i jeskynní mloci ke svému životu potřebují.

 

Jelením protéká i pěkný potok, u nějž jsem ale žádnou souvislost s mloky nebo jinou záhadou nezjistil. V dávných dobách zřejmě zásoboval vodou někdejší složitý systém rybníků.

 

Co vlastně o „odbarvených“ jeskynních mlocích víme? "V Evropě je známý druh macarát jeskynní. Je to „endemický obojživelník žijící v balkánských krasových jeskyních a podzemních vodách, které mají dostatečný kontakt s povrchem, aby byl zajištěn přísun živin. Dožívá se až obvykle zhruba 70 let, odhadovaný maximální možný věk se pohybuje kolem 100 let a vydrží bez potravy až 12 let. Turisté si jej mohou prohlédnout v Postojenských jeskyních, ve Slovinsku, kde je jednou z hlavních turistických atrakcí, nebo v jeskyni Vjetrenica v Bosně a Hercegovině.“ (Wikipedie)

 

Mlok v kbelíku mohl mít celkovou délku 25 - 35 cm, což je horní hranice délky macaráta, takže muselo jít o zkušeného a zasloužilého seniora.

 

Podle českých odborníků je ovšem vyloučené, aby se v uvedené lokalitě macarát vyskytoval, pokud by jej tam nějaký vtipálek nevysadil. I tak by prý jeho delší přežití v nevhodném prostředí studny (pokud není napojena na nějaký širší podzemní systém) nebylo pravděpodobné.

 

Takže záhada jednoho pozorování zůstává záhadou i nadále.

Darius Nosreti

Související články


AutorMožná10:265.1.2015 10:26:16
Ivana FlugrováZdravím17:524.1.2015 17:52:09
Karel DrábekJeskyně tam nejsou15:354.1.2015 15:35:47
marekNemohl to být11:464.1.2015 11:46:13

Počet příspěvků: 5, poslední 5.1.2015 10:26:16 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy