Nejčastější chyby při objevování a vynalézání

pátek 5. červenec 2013 08:01

Neučme se na vlastních chybách
Simons

  (Poznámky pro referát pro konferenci záhadologů v Hlohovci – 5. - 7. 6. 2013)

 

Po napsání článku jsem přišel na to, že by bylo možné typy chyb celkem logicky uspořádat, ale už jsem neměl čas to provést, takže aspoň na úvod si zde můžete prohlédnout systém, který nepůsobí příliš chaoticky:

chyby matematické

chyby dialekticko-logické

chyby matematicko-logické

chyby formálně-logické

chyby při dokazování a zobecňování (obecně)

chyby při výběru a výchově vědeckých kádrů

chyby školení

chyby při výběru výzkumné tématiky

chyby experimentální

chyby při modelování

chyby při získávání informaci

chyby při zpracování informací

chyby ve zveřejnění a distribuci výsledků výzkumu a chyby komunikační

chyby ve výzkumné metodice

chyby při zajišťování HW, SW, experimenmtálních prostředků (přístroje, nářadí, laboratoř, výzkumný materiál apod.)

chyby morálně-etické

chyby řízení projektu (projektový manažment)

- chyby při hledání a definici projektových cílů

- chyby při plánování a přípravě (diagramy, postupnost, zázemí)

- chyby při zahájení realizace projektu

- chyby personální (personální manažment, výběr, výchova, řízení, motivace kádrů)

- chyby při kontrole a změnách

- chyby při vyhodnocení a ukončení

- chyby ekonomické (financování projektu, sponzorství, práce se sponzory, spolupráce výzkumu a výroby; chybou je například, když nízké financování neumožňuje využít efektivní zdroje)

- systémová analýza, systémové chyby (výzkumný projekt jako systém)

- chyby při plánování a realizaci porad

- chybí vyplývající z (s hlavním projektovým cílem) rozporných mimoprojektových cílů organizace, z rozporných cílů vědců a dalších účastníků výzkumu, jako i z neschopnosti tyto mimoprojektové cíle modifikovat nebo odstínit, jako i z nedokonalosti lidských a matriálových zdrojů (rušivý vliv prostředí a lidského faktoru)

  • ostatní manažerské chyby

    chyby a nedostatky v oblasti poznání, zkušeností, dovednosti a přístupu

    * přílišná specializace vědce/nedostatek širšího rozhledu, interdisciplinárních vědomostí, nedostatek doplňkových dovedností (sociální kapitál, manažerské schopnosti, obchodní schopnosti, schopnost sebepropagace a propagace svých myšlenek, širší znalosti práce s PC a kancelářskou technikou)

    * neschopnost komplexního pohledu

    * neschopnost systémového pohledu

    * neschopnost logické analýzy

    * neschopnost tvůrčího, netradičního a heuristického přístupu

     

    chyby v oblasti psychologické (motivace, optimalizace pracovního prostředí)

    chyby v oblasti psychosociální

    chyby v oblasti politické a státně či samosprávně-řídící (státní koncepce výzkumu, prioity a podpora; nedostatky v zajištění mocenských zdrojů projektu)



Je jasné, že mezi některými oblastmi není ostré systémové rozhraní, že se často prolínají, ale je lépe být na nějakou chybu připraven z více úhlů pohledu, než vůbec.

Z přehledu je zjevné, že některé typy chyb se týkají stejně profesionálů jako amatérů, oficiálních vědců stejně jako těch alternativních. Například bez logického uvažování nejspíš ani amatér nepochodí. A základy logiky by si měl prostudovat opravdu každý badatel.

Tato studie vznikla z potřeby uvědomit si šířku celého problému, důležitost některých typů chyb a jejich prevence, jako i význam učení se na chybách druhých. Neučme se na chybách vlastních, je to příliš drahé! A vedle dobrého systémového základu, dobré teoretické znalosti terénu, na kterém se výzkumník pohybuje, je znalost reálných chyb, kterých se na podobném výzkumném projektu někdo dopustil, velmi dobrou školou. V této studii nehledejte vyčerpávající zhodnocení jednotliových typů chyb, jde spíš jen o souhrn tipů, kterým směrem se vydat a na co nezapomenout.

Chybologie - obecná metodologie nechybování

Během své praxe i osobního života jsem si ověřil výhodnost ochoty učit se na chybách druhých. To může znamenat např.

* být ochoten číst odbornou literaturu

* dopisovat si s kolegy v oboru

* být ochoten přijmout radu a vyslechnout cizí názor, být vůči druhým pozitivně nastaven nebo mít alespoň zásadu vyslechnout aspoň jednou za čas cizí názor

* přemýšlet i o názorech, které se mi na první pohled protiví

* nebýt tvrdohlavý a netrvat stále jen na vlastní cestě; být pružný

* aktivně se zajímat o největší chyby a průšvihy v podobném oboru, při podobné činnosti v minulosti

* snažit se hledat podstatu známých chyb, zobecňovat příčiny, které k nim vedou

* zaznamenávat si chyby své i cizí, a to chyby akuální i minulé, v aktuálním projektu i v podobných projektech a situacích v minulosti

* přijímat protiopatření



Práce s informacemi

Získávaní informací

Zde bych chtěl připomenout, že vědec se nemůže při získávání informací spoléhat jen na to, co se dostalo do knih a médií. Je třeba získat přístup k aktuálním vědeckým studiím, je třeba se účastnit vědeckých kongresů a konferencí, je třeba udržovat styk s lidmi ze svého oboru, aspoň občas si s nimi vyměnit dopis nebo E-mail. I exaktní matematický nebo fyzikální výzkum to může posouvat dopředu, a to i když žádnou převratnou informaci dopisováním nezískáme – zlepšujeme si motivaci, motivujeme a angažujeme druhé, učíme se své myšlenky srozumitelně formulovat, děláme jim první propagaci a získáváme první reakce na ně.

Uchování a zpracování informací

 

Jednou z nejdůležitějších zásad vynálezce i spisovatele je nekompromisně si každý dobrý nápad okamžitě zapsat. Jeden známý fyzik nosil v kapse obyčejné malé tužky, tedy tužku rozřezanou na malé kousky, aby vždy aspoň jednu našel; někdo si nahrává všechny nápady na diktafon, jiný používá poznámkový blok v mobilu nebo z nabídky Windows, někdo by potřeboval zápisník i tužku přivázat ke krku nebo aspoň ke stolu. Zapomenutý nápad má stejnou cenu jako nápad, který jsme nikdy nevymysleli. Pouhým zapomínáním svých nápadů lidstvo každý rok přichází o velké hodnoty. Nikdy není dost dobrých nápadů, jak se zapomínání svých nápadů bránit. Nemít po ruce zápisník a tužku je chybou, které se dopouštíme ještě před tím, než nás vůbec něco napadne.

 

Pokud se nám podaří myšlenku nebo informaci zachytit, měli bychom mít připraven nějaký systém, jak ji archivovat, pokud možno tak, aby byla snadno k nalezení a využití.

 

Kvalitní tvorba databází se provádí např. v rámci jazyku SQL, což je dotazovací jazyk, který je vhodný k manipulaci s daty v databázích. Databáze jsou schopné uschovávat strukturovaná data, přičemž se pak s těmito daty pracuje mnohem lépe, než s daty, která jsou uložená například v souborech. Proto se i tvorba webových stránek bez databází někdy neobejde ... databáze jsou navrhovány zejména pro redakční systémy, diskusní fóra, e-shopy a podobně.“

http://www.fidjo.cz/navrh-databazi.php

Jedním z problémů ukládání informací je, že jedna informace může mít vtah (afinitu) k více větvím databáze. Pokud tedy např. informaci o meruňkovém kompotu uložíme do větve Receptář, musíme si uvědomit, že má nějakou vazbu i k větvi Stromy ovocné nebo Zdraví a vytvořit na příslušných místech alespoň odkaz nebo je třeba prostě informaci správně indexovat.

Z toho vyplývá, že databázový systém musíme vytvořit natolik velkoryse, aby pamatoval na všechny aktuálně a potenciálně potřebné nároky.

Je třeba vědět, jaké nároky na paměť a zpracování informací bude mít náš výzkum např. za několik roků, abychom zvolili správný HW a SW a měli předem promyšlenu možnost rozšiřování systému.

Při tom se často zapomíná na požadavek pružnosti a kompatibility – bude si nový systém rozumět se stávajícími postupy, programy a zařízeními? Dokáže přečíst a konvertovat pro svou potřebu již shromážděná data? Dokáže výstupy realizovat ve formě přístupné dalším lidem a jejich SW a HW? Bude možné systém v budoucnu doplnit o další HW a SW?

Často se také zapomíná, že mnohé výstupy je praktické umisťovat tak, aby byly přístupné prostřednictvím Internetu nebo jiného vnitřního nebo veřejného komunikačního systému.

Často se stává, že badatel si vytváří databázi a neví o tom, takže své činnosti nevěnuje dostatečnou pozornost. Už když si koupíte počítač a začínáte si vytvářet první složky, budujete databázi. Jde sice o primitivní databázi – o databázi souborů, ale i zde můžete sami pro sebe vykonat mnoho užitečného. Nehažte všechny soubory bez ladu a skladu do pár složek. Dejte si práci a vytvořte si nejprve systém hlavních složek a podsložek podle všech témat, kterým se věnujete a všech typů souborů, o které můžete mít v budoucnosti zájem. Systém složek umožňuje také vytváření zástupce, takže pokud se nějaký balík informací obsažený v nějaké podsložce týká více témat (nadsložek), může všude tam být zastoupen, aniž bychom jej celý museli kopírovat. Stačí na ostatních místech umístit ikonu zástupce složky a ona nás do ní přivede. Práce se zástupci zlepšuje strukturovanost uložených dat, je formou jejich indexování.

 

Ani když si vytváříte papírovou kartotéku, např. výstřižků lepených a poznámek a rešerší umisťovaných na pevné karty, nezapomeňte, že vytváříte databázi a připravte si předem její strukturu, abyste jednou vše nemuseli pracně předělávat.

Základem struktury je správné rozdělení sledované problematiky do hlavních větví a jejich podvětví.

 

Distribuce informací, propagace práce a objevu

Nikdy nic nevysvětlujte! Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám i tak neuvěří.“ Elbert Hubbard

Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.“ čínské přísloví

Dogmatikové nepotřebují člověka. Dokonce ani sebe.“ Stanisław Jerzy Lec

Vidíme, že jedním extrémem je vnucování svých pravd a přesvědčování ignorantů (známé házení hrachu na zeď nebo dokonce perel sviním), druhým extrémem je uzavření se ve svých pravdách, vědecké postevničení, budování komunikační jeskyně, z které se nedostává nic ven, ale do které pak také často nic důležitého a nikdo důležitý nepronikne. Izolovanost a dogmatičnost z tohoto pohledu vypadají jako rodné sestry.

Jestliže zjišťujeme, že i společenská užitečnost může být někdy důležitým aspektem vědeckosti výzkumu, pak správná komunikace s okolím, vědci, médii, společností, je prostředkem této užitečnosti a vědeckosti. Věda uzavřená v jeskyni přestává být do značné míry vědou. Přinejmenším do chvíle, než výsledky někdo objeví a opublikuje. Často se ale zjistí, že dlouhý pobyt v izolaci způsobil, že výsledky moc publikovatelné nejsou.

Význam vědeckých výsledků se vždy a všude hodnotí posuzováním vědeckých publikací a projevů na vědeckých shromážděních; nejen na zasedání vědeckých ústavních rad, ale i na shromážděních masovějších: na sjezdech, sympoziích, konferencích apod. Taková hodnocení jsou zpravidla nejobjektivnější a mají velký vliv na řídící organizace.

Dobrá organizace vědeckých informací zprostředkovaná časopisy, korespondencí a hlavně osobními kontakty mezi vědci a návštěvami laboratoří je samozřejmě jedním z nejúčinnějších prostředků zajišťujících správné hodnocení směru a úspěšnosti vědecké činnosti.

 

Mezinárodní spolupráce členů a vědeckých kolektivů všech zemí, kde se provádí výzkum, vždy byla, je a bude nejúčinnějším systémem společenského vedení vědecké práce a zajišťuje jí světovou úroveň.“ Pjotr Leonidovič Kapica (1977)

I badatelé – amatéři by se měli snažit publikovat v časopisech, na internetu i knižně, měli by podporovat vydávání alternativních časopisů tím, že si je kupují a prispívají do nich svými články. Je také třeba se snažit zajistit na alternativní, neoficiální, soukromý výzkum finance, aby se více mohl přiblížit výzkumu oficiálnímu, profesionálnímu.

Pro badatele je výhodné občas o své práci vydat knihu. Je ale těžké si sednout a napsat knihu. Proto je dobré si vždy při psaní článku uvědomovat, že by mohl tvořit kapitolu nějaké knihy a snažit se na to obsahem i formou článku pamatovat. Knížka se tak napíše vlastně sama - pouhým sestavením článků, které jsme prostě jen psali tak, aby k sobě "pasovali".

Chyby při dokazování a zobecňování (obecně)

Časté chyby se soudci, vyšetřovatelé, lékaři i záhadologové dopouštějí při dokazování pomocí indícií neboli příznaků, náznaků, markerů, nepřímých důkazů. Umění, jak je vyhodnotit a vytvořit z nich důkazní řetěz, ovládá málokdo. Nejčastější metodou je vyhodnocení jejich pravděpodobnosti jednotlivě i ve vzájemné kombinaci, tedy statistická analýza.  Další metodou je zvážení jejich vypovídací hodnoty, např. zda je příznak v dané době, pro daný zkoumaný jev a na daném místě typický. Další metodou je nalezení spojitosti mezi těmito nespojitými, nepřímými důkazy nebo vazby na přímé důkazy. Např. zjistíme, že při jednom z padesáti pozorování záhadného jevu došlo k zanechání přímého důkazu - tím jsou i zbývající podobná pozorování důvěryhodnější a jejich souvislost s dokazovaným původem pravděpodobnější.

 

Chyby při dokazování a zobecňování (konkrétní příklady)

 

Chybný předpoklad

Jednou jsem viděl, jak se na obloze náhle objevil svitící objekt a za chvíli zase zmizel. Objevení se mi zdálo normální, na tom místě byla slabá oblačnost a objekt se mohl vynořit zpoza mraku. Ale zmizení mi přišlo podezřelé a začal jsem vypisovat formulář pro pozorování UFO. Neuvědomil jsem si, že objekt se mohl dostat do stínu Země, i když letí na pozadí svítících hvězd. Hvězdy totiž neodrážejí světlo našeho slunce a svítí stále stejně, ať již v zemském stínu jsou nebo ne. Takže objekt zmizel jen zdánlivě, ve skutečnosti jen přestal odrážet sluneční světlo.

Přehlédnutí podstatného důkazu

Záhadolog Arnošt Vašíček v jedné ze svých knih uveřejnil fotografii místnosti, v níž se nachází stopy dráhy svítících bodů. Nevšimnul si, že dráha bodů je naprosto shodná, a že tedy jde o nějakou formu dvojexpozice. V přírodě by totiž dráha víceméně nezávislých světelných bodů, i bodů nepevně propojených byla vždy rozdílná. A dokonce i v případě, že by body byly pevně propojeny, jejich záznam by se lišil díky perspektivě a optice fotoaparátu.  Je jasné, že ve skutečnosti se nehýbaly body, ale fotoaparát. A pokud bylo pozadí nehybné, šlo o dvojexpozici.

Chyby při výběru a výchově vědeckých kádrů (Viz Personální management)

Chyby školení

Chyby při výběru výzkumné tématiky

Chyby experimentální

Nekdy se stává, že výzkumník meří nějaký parametr, ale nemá dostatečně citlivé přístroje. Takže myšlenka byla správná, ale experiment ji nepotvrdí. Když se Maxvel pokoušel objevit kmity cívky při průchodu proudu, byla citlivost jeho experimentů o několik řádu horší, než je třeba ke zjištění či měření sledovaného parametru.

Chyby při modelování

Musíme si uvědomit, že každý model vystihuje modelovaný jev jen do určité míry. Není to chyba modelu, je to jeho zákonitá vlastnost. Model, který je s modelovaným jevem/objektem identický, není model. Chybou je proto brát model doslovně. Nebo jej zavrhnout, když nám na něm něco nesedí.

Model - hypotéza - teorie - to jsou tři pojmy, které se svým obsahem částečně prolínají. Model by měl být názornější, přístupnější, inspirativnější.

Se zajímavým "zdravotním" modelem lidského těla přišel ing. Aleš Rumler. Navrhuje, abychom si lidské tělo představovali jako elektronické zařízení skládající se z části výkonné a řídící. Když je snížen (např. díky vybité baterii) přívod proudu a sníženo napětí, do popředí se dostávají šumy a řídící jednotka ztrácí schopnost řídit a začiná dávat výkonné jednotce stále častěji nesprávné příkazy. - A skutečně, tělo někdy reaguje jako rozhlasový přijímač - stačí mu různými cestami dodat energii, zlepšit jeho kondici - a tělo začne různé poruchy odstraňovat samo a začne lépe pracovat.

Bylo by ale chybou takový model brát doslova a léčit nemoci např. tím, že budeme např. do pacientů ládovat cukr a sádlo. Musíme si být vědomi, že takový model nám dává spíš všeobecné, orientační vodítko, jakýsi inspirativní obraz, jehož konkretní pravdivé formy budeme muset kolikrát teprve hledat.

 

Riziko subjektivity

Jaký je ale nejobvyklejší problém bránící objektivnímu bádání a dokazování?

Je to nejspíš míra subjektivity pokusu, popisu, hypotézy, názoru či pohledu. Mezi zásadami a metodami omezujícími subjektivitu bádání dominuje tzv. slepý pokus.

Slepý pokus je typ experimentu, který se snaží minimalizovat subjektivní či nepřesně identifikovatelný vliv intervenujících proměnných.“

http://cs.wikipedia.org/wiki/Slep%C3%BD_pokus

Ve společenských vědách je slepý pokus metoda výzkumu, která snižuje subjektivní vliv zúčastněných osob na pozorování prostřednictvím maskování či zaslepení. Tento jev, kdy jsou zjištěná data ovlivněna subjektivním očekáváním, bývá označován jako „sebenaplňující se proroctví“.“ (Tamtéž)

Rozlišujeme jednoduchý, dvojitý a trojitý slepý pokus.

Chybný postoj k hypotézám

Nejčastější chybou při objevování nebo seznamování se s novým je, a ve všech epochách byla, neochota veřit v nové, přijmout nové, vyjít z myšlenkového stereotypu, věřit v nový cíl a jít za ním.

Nic není nemožné, pokud to neodporuje zdravému rozumu.”

Nicholas Winton, zachránce 669 československých dětí

Hledači pravdy nesmí odmítat nové, odvážné aspekty jen proto, že se nehodí do schémat myšlení nebo víry.“

Erich von Däniken

"Ak máš dôležitý cieľ, tak nájdeš spôsoby, ktorými sa tam dostaneš. Ak nie, tak si nájdeš iba hlúpe výhovorky."

"Když se na světě objeví opravdový génius, pozná se podle toho, že se proti němu spiknou všichni ťulpasové."

"Moudrý člověk je nejméně sám, když je sám."
"Kritika je daň, kterou člověk platí veřejnosti za to, že mu dovolí být výjimečným."
"Většina lidí jsou jako špendlíky - hlavičky na nich nejsou to hlavní."
Jonathan Swift

Aby člověk mohl být realistou, musí věřit na zázraky.“

David Ben-Gurion

Můžeš mít buď výsledky nebo výmluvy. Nemůžeš mít obojí.“

Arnold Schwarzenegger


Zkušení vědci často znají tolik důvodů, proč to či ono nemůže fungovat a tolik příkladů svých kolegů, kteří se dali podobným směrem a neuspěli, že se často o důkaz nové myšlenky ani nepokusí. A přijde mladý, hloupý nadšenec a nalezne a potvrdí objev první velikosti.

Jak vzniká vynález? To všichni vědí, že je něco nemožné, a pak se objeví nějaký blázen, který neví, že je to nemožné a vytvoří jej.“ Albert Einstein

"Že i ve vědě je někdy fakta nestačí vaše oponenty přesvědčit, dokazuje nedávný příklad z chemie, kdy se "rebel" nakonec stal nositelem Nobelovy ceny.

Hrdinou příběhu je Daniel Shechtman z Izraelského technologického institutu v Haifě. Schechtman během stáže na univerzitě Johnse Hopkinse v Baltimoru v roce 1982 zpozoroval pod mikroskopem něco, co věda nepovažovala za možné: pravidelné krystaly, které se nikdy neopakovaly (odborně řečeno šlo o materiál s pětičetnou symetrií).

Běžné krystalické materiály jsou složené z opakujících se "klonů", tedy krystalů stejného tvaru. V látce pod mikroskopem se nedal najít žádný opakující se tvar, přitom byla zcela jasně také strukturovaná.

Schechtman byl přesvědčený, že narazil na něco zcela převratného a nazval nový úkaz kvazikrystaly. Jeho původní pozorování se mu znovu a znovu potvrzovalo. Časem se podařilo vyjasnit i matematické zákonitosti jejich struktury.

Získat uznání však bylo těžké. Jeden z koryfejů moderní chemie, Linus Pauling, prohlásil, že "neexistují kvazikrystaly, ale jenom kvazivědci". Až do Paulingovy smrti v roce 1994 se kvazikrystaly pohybovaly na okraji oficiální chemie, i když se Schechtmanovi ozvala celá řada kolegů, kteří před ním podobné struktury pozorovali. Ale neměli čas, vůli, odvahu či vytrvalost si za tak kontroverzním pozorováním stát.

Situace se změnila v podstatě až se smrtí Linuse Paulinga v roce 1994. Od té doby jsou kvazikrystaly předmětem intenzivního zájmu vědců a už se uplatňují i v praxi. Například u některých typů LED osvětlení, jako tepelná izolace ve spalovacích motorech či jako součást nepřilnavého povrchu pánví. A Nobelova cena za chemii v roce 2011 putovala právě k "pseudovědci" Schechtmanovi."

Zdroj: http://technet.idnes.cz/vceli-plastve-jsou-kruhove-dd9-/veda.aspx?c=A130718_182230_veda_mla"

 

Jinou častou chybou na poli nových výzkumů, ale i při vnímání jakéhokoliv tvůrčího počinu – nového díla je neochota věřit v konkrétního člověka – tvůrce – Jak by takovýto obyčejný smrtelník mohl vytvořit něco nového či dokonce geniálního, ptáme se a vytváříme si předsudky, díky kterým nové dílo nedokážeme vidět objektivně. Někdy je v tom i žárlivost na výsledky kolegy výzkumníka, někdy i prostá biologická animozita – prostý pocit konkurence mezi muži – samci nebo ženami – samicemi. Někdy naopak muži podceňují spíše ženy nebo ženy muže. Muži díky svému pocitu nadřazenosti nad „slabším“ pohlavím, ženy většinou díky nedobrým zkušenostem s konkrétními zástupci opačného pohlaví.



Některé autority ovšem vyzařuji tak silné charisma, že někdy ani nemusíme jejich dílo studovat a dopředu víme, že se o něm chceme něco dozvědět a že může být přínosem. Zatímco jeden výzkumník musí vynakládat nemalé prostředky a energii na propagaci sebe a svých výsledků, jiný ční ze své podstaty jako gigant nad všemi a nemusí nikomu nic dokazovat. Lao-c´ o tom píše:

"Moudří vynikají, protože vidí sami sebe jako součást celku. Září, protože nechtejí oslnit. Dosahují skvělých věcí, protože nevyhledávají uznání. Jejich moudrost je obsažena v tom, jací jsou, ne v jejich názorech. Odmítají se přít, proto se nikdo nepře s nimi." Lao-c´

Zdroj: http://www.citaty-az.cz/



Někdy je ovšem charisma zavádějící – například Hitler působil velmi přesvědčivě a rozuměl mnoha oblastem vědy a praxe, ale, jak se nakonec ukázalo, ne tak do hloubky a ne tak komplexně, aby měl výsledný tvar společnosti šanci na dlouhodobu udržitelnost.



Sporné je také, zda jít ven s každou blbostí, která nás napadne nebo raději moudře mlčet, když nás nic moudrého nenapadá.

Pro hloupého člověka není nic lepšího, než mlčeti. Ale kdyby to věděl, tak by nebyl hloupým člověkem.“

Saadi (perský básník)



Hloupé mlčení bývá ještě trapnější než hloupé mluvení.“

Milan Růžička (Sbírka 1000 aforismů)



V každém případě v okamžiku, kdy nějaký účastník tvůrčí besedy (ať již na Facebooku nebo na podnikové poradě) něco plácne, musíme se donutit vidět v tomto plácnutí spíše hypotézu než hloupost – a všechno poctivě zapsat(!). Jednak vypadají nové myšlenky často jako hloupé, jednak bychom všasnou nebo přílišnou kritikou mohli tvůrčího člověka zarazit v tvůrčím myšlení a narušit průběh tvůrčí besedy nebo tvůrčího výzkumného procesu. I hloupý nápad může navíc sloužit jako inspirace, a to nejen jeho autorovi, ale všem ostatním účastníkům tvůrčí besedy. Všechny podněty budeme nuceni nakonec jednou kriticky a relativně účelově, prakticky vyhodnotit, ale proč s tím spěchat, proč všechny hned otrávit svou skepsí, předsudky a sarkasmem (i kdybych se jmenoval Šafařík nebo Šiška ;-). V zásadě bychom měli i každou tvůrčí poradu rozdělit na fázi nekritickou, kdy přijde každý se všemi pro něj zajímavými podněty a kdy je možné plácnout i očividný nesmysl a fázi kritickou, kdy budeme podněty vyhodnocovat, analyzovat a dokazovat, případně fázi syntetickou, kdy se pokusíme z řečeného něco vytěžit, podnětnou myšlenku nějak dotáhnout nebo podpořit.

 

Nečekejme dokonalé myšlenky, každá teorie vzniká z hypotézy, z domněnky, často i z nějakého paradoxu nebo zdánlivé hlouposti. Nové teorie vznikají často z nejasných myšlenek vznikajících pozorováním neznámých nebo nepoznaných jevů. Opakováním známého a potvrzeného většinou nic nového nevymyslíme.

 

Někteří vědci jsou marginalizováni a diskreditováni už jen pro to, že se věnují studiu neznámých věcí, jako je například UFO, jednotná fyzikální teorie nebo perpetum mobile; jiní pro to, že uvažují novým způsobem nebo říkají věci, které působí nestandardně.

 

Někdy je výhodné si kritickou fázi realizovat jen v sobě – například tam, kde nelze tvůrčí besedu jasně dělit na jednotlivé fáze – např. na Facebooku. Nebo se snažíme každé negativní stanovisko doplnit i zhodnocením pozitivního přínosu podnětu. Někdo umí diplomaticky chválit kritikou a kritizovat pochvalou. Někdy je možné pochavu i kritiku formulovat jako žert a tak obrousit jejich hrany.

Ale vraťme se k organizování tvůrčích porad



Brainstorming je skupinová technika zaměřená na generování co nejvíce nápadů na dané téma. Je založena na skupinovém výkonu. Nosnou myšlenkou je předpoklad, že lidé ve skupině, na základě podnětů ostatních, vymyslí více, než by vymysleli jednotlivě. Poprvé s touto myšlenkou přišel v roce 1939 reklamní pracovník Alex Faickney Osborn, jako specifickou metodu ji pak rozpracoval v knize Applied Imagination (1953). Nejčastěji se využívá v managementu, podnikání, při hledání optimálních postupů či v prognostice. Volně se překládá i jako burza nápadů“

(Wikipedie)

 

I při Brainstormingu je dobré si nápady psát a odevzdávat je paralelně i písemně, protože během čekání, až na každého dojde řada, mohou být nápady nebo jejich varianty zapomenuty; může také dojít k chybnému zápisu hlavního zapisovatele.

Tvůrčí porady, konference a zveřejňování nápadů vůbec mohou eliminovat další velkou chybu mnoha výzkumníků – podceňování sociální motivace sebe i svých kolegů. Dá se, samozřejmě, jak se říká, tvořit do šuflíku, ale má to často negativní vliv na produktivitu i kvalitu tvorby. Je dobré své nápady, nejlépe pravidelně, zveřejňovat aspoň na svém blogu, aby měl člověk své publikum, které ho jednak motivuje k další tvorbě, jednak mu může dávat určitou zpětnou vazbu.



Musíme si uvědomit, že každá tvůrčí metoda má své výhody a nevýhody. Např. skupinová technika brainstorming tím, že napady v hlavní fázi vůbec individuálně nevyhodnocuje, může vést ke snížení sociální motivace. Proto je třeba ji střídat s technikami, které umožňují výzkumníka i povzbudit, pochválit a všestranně motivovat.



Stejné škody, jako nemístná či přehnaná kritika druhých, může v tvůrčím procesu přinášet sebekritika.

Stejně velké chyby v práci vědce i spisovatele nebo herce vytváří jak přílišná sebekritičnost a sebekontrola, tak nedostatečná sebekritičnost a sebekontrola.

Ženy se nikdy neohlížejí. Jedna se ohléda a změnila se v solný sloup,“

říká poněkud zaujatě W. Shakespeare – ale co se týká zpětného zrcátka v automobilu, to prý některé ženy také používají jen velmi zřídka. Ženy jsou prostě vůči „špatným“ výsledkům experimentů, kritice oponentů i výčitkám vlastního svědomí v průměru odolnější než muži a to znamená, že i ženy mohou v rámci některých typů vědecké práce i z tohoto důvodu vyniknout.

Zejména citlivější vědecká nátura má tendenci brát si každý neúspěch v bádání příliš osobně, příliš ho zveličovat, častokrát však jde o jasný krok na cestě poznání. To je třeba si vždy uvědomit, že i neočekávaný výsledek obsahuje často důležitou informaci, která vyplývá přímo z pokusu nebo v kontextu pokusů dalších. Neúspěch a každý „špatný“ výsledek proto berme pokud možno pragmaticky a s nadhledem. Některý výzkum může na chybovém jednání založit – například metoda pokus – omyl již předem počítá s tím, že výsledek bude získán díky množství pokusů, z nichž většina vyjde „špatně“. Dokonce i Matka Příroda mimo jiné používá časti i metodu „pokus omyl“ a když se na vás dívám, myslím, že jde o docela úspěšnou metodu.

Jdi statečně dopředu, protože každá zkušenost je lekce.“

Bruce Lee

Tvořivost je největší vpourou v rámci existence. Pokud chcete tvořit, musíte se zbavit všeho, co znáte, jinak nebude vaše tvorba nic než kopírování, budete produkovat obyčejné kopie. Tvořiví můžete být, jedině když se neprojevujete jako součást davu. Davová psychologie není tvořivá; je únavná a nezná hudbu či tanec ani radost. Je pouze mechanická.

 

Ten, kdo tvoří, nemůže jít vyšlapanou cestou. Musí si najít vlastní cestu, musí se prodírat džunglí života. A musí jít sám, musí vypadnout z davu, vymanit se z kolektivní psýchy. Kolektivní mysl je tou nejnižší možnou myslí - i takzvaní idioti jsou chytřejší než idiotismus kolektivu. Kolektivizmus však skýtá odměnu: váží si těch a ctí ty, kdo tvrdí, že myšlení kolektivu je jediné správné." Osho

 

Poslušnost je lidem samozřejmá, už proto, že jim nabízí nekomplikovaný svět, ve kterém je všechno předem malinkaté, v němž nepotřebují představivost.“ Jean Dutourd

Ano, výzkumníci mají někdy tendenci se stružovat do velkých výzkumných ústavů s mnoha stupni řízení, kde všichni poslouchají, všichni jsou nekonfliktní a nikdo nic nevyzkoumá. Nezapomeňme, že s výzkumným projektem a zodpovědností za projekt musíme dát badateli i určitou samostatnost, nezávislost, tvůrčí svobodu a rozhodovací práva. A nesmíme ho vykopnout, když s námi nebude souhlasit nebo bude kritizovat.



Důvěřovat silným autoritám je snadné. Umožňuje nám to mít rychlou zkratku k tomu jak věci fungují, aniž bychom se museli příliš namáhat a nacházet vlastní řešení (nebo vůbec aniž bychom museli přemýšlet). Vede to však často k řešením nesprávným.

Tim Harford studuje komplexní systémy a nalézá při tom překvapivá spojení: Úspěch bývá většinou založen na metodě pokus a omyl(!)
Skutečný úspěch nemohou mnohdy naprojektovat a zajistit autoritativní jedinci, ale metoda cyklického přírodního výběru – pokus a omyl, pokus a omyl … variace a selekce, variace a selekce…“

http://www.filosofie-uspechu.cz/bozsky-syndrom-a-metoda-pokus-omyl/



Musíme si uvědomit, že tvůrčí proces je dílem srdce i mozku, že velkou roli hraje nejen rozum – racio, ale i inteligence emocionální a sociální a tedy, že záleží i na správné tvůrčí atmosféře a motivaci. Výkon, vědce, herce i spisovatele bude většinou horší, když jej budeme špatně motivovat nebo jej dokonce před výkonem seřveme. Podpora uvolněné atmosféry má svůj význam na vědeckém pracovišti, poradách i při tvůrčích besedách:

U brainstormingu jde především o kvantitu nápadů. Pomáhá neformální prostředí, tým, který se navzájem zná (účastníci by se jinak mohli obávat, že se „shodí“ před ostatními), žádná kritika ostatních. Dobrá nálada podporuje divergentní (rozbíhavé) myšlení.“

Wikipedie

Dobrou atmosféru pomáhá zajišťovat i dobré plánování a práce na místě s kvalitním zázemím.

Vedle dobré atmosféry je důležité mít i nějakou psychotechniku pro případ, kdy organická tvůrčí přírozenost selže a člověk neví, jak něco začít, jak v tom pokračovat nebo jak to dokončit. Herci mají výbornou Stanislavského metodu, která zahrnuje i psychotechnický systém, jak překlenout momentální nedostatek inspirace a tvůrčí představivosti. Myslím, že něco podobného by se mohlo hodit i spisovatelům nebo výzkumníkům. Někdy pomůže i velmi jednoduchá finta – např. jeden známý spisovatel zasadně přestával psát uprostřed kapitoly – měl tak jistotu, že, až další den zasedne k psacímu stroji, bude mít na co navázat. Někomu pomůže ostřejší vycházka, jinému chvíle meditace nebo cigareta. Spisovatel kurt Vonnegut tvrdil, že nejplodnějším stavem duše je lelkování – proč ne, lenošení a lelkování mají k meditaci něčím blízko. Takže štvát se při plnění výzkumného plánu nemusí být tou nejkratší cestou k výsledku. Někteří tvůrci se snaží využívat změněný stav vědomí, ke kterému má člověk nejblíž těsně po probuzení nebo při relaxačních a meditačních cvičeních.

Výběr tvůrčích lidí

Viz personální manažment

Rozvoj tvůrčího myšlení



Společenský a praktický užitek teorie

Někdo si může chybně myslet, že vědecký výzkum je něco zcela odtrženého od společenské reality, ale není tomu tak. Dobrý výběr výzkumných témat nezáleží většinou jen na vnitřních problémech vědy. Je třeba mít přehled jak o potřebách společnosti, tak o světovém vývoji vědy, techniky a výroby. Asi by bylo chybou určovat vědecký výzkum bez vědců, ale je i řada dalších profesí, které mohou být při volbě výzkumných témat užitečné – od manažerů a ředitelů firem, až po filozofy. Přílišná centralizace při řízení výzkumu působí stejně škodlivě jako ponechání výběru jen volné ruce trhu nebo vedení výzkumných ústavů. Zejména u základního výzkumu je obtížné prokazovat jeho společenské aspekty a potřebnost. Naopak při výkumu v rámci společenských věd je společenká potřebnost někdy nejdůležitějším kritériem vědeckosti. Neznamená to ale, že u základního výzkumu můžeme na společenské aspelty rezignovat, protože např. důsledky základního výzkumu mohou vývoj společnosti zásadním způsobem ovlivnit a je to zejména společnost, která může pro základní výzkum uvolnit potřebné finance a další zdroje, jejichž spotřeba bývá u základního výzkumu značná.

Rozšíření výsledku na sousední vědy

Nedostatečný pojmový aparát

Výzkumníci často podceňují význam opěrných, nových pojmů své teorie. Neuvědomují si, že jejich teorie je systém, který je se svými základními stavebními prvky – pojmy – dialekticky a nedílně propojen. Definice základních pojmů každé teorie je vlastně často podstatnou částí teorie. Všímejme si, jak v každé teorii dostává pojem, který mnohdy používáme v běžném ýživotě nebo v jiných teoriích, nový, uzší, přesnější, exaktnější význam. Takovým vývojem prošly například pojmy struna, rezonance...

Používání nesprávných pojmů může pokrok zejména základního výzkumu zbrzdit. Navíc se matematické a fyzikální výrazy často vzdalují pojmům běžného jazyka tím více, čím do větší hloubky přírodních vztahů jdeme. Mnoho fyzikálních souvislostí a adekvátních pojmů se vymyká představivosti dnešního člověka.

 

"Jazyk je tu skutečně výžným problémem... Chceme mluvit o struktuře atomů... Ale o atomech nelze hovořit běžným jazykem." W. Heisenberg

"Největší problém... týkající se používání jazyka, vyvstává v kvantové teorii. Tu spočátku nemáme žádný jednoduchý návod na stanovení vztahu mezi matematickými symboly a pojmy běžného jazyka; od začátku víme jen to, že na strukturu atomu naše běžné pojmy nelze použít." W. Heisenberg (Tao fyziky)

 

Nekonvenční myšlení

Podcenění potřebného rozsahu objevů

Analýzou skutečné historie některých objevů zjišťujeme, že jeden objev je podmíněn desítkami jiných; často je pro potřeby objevu vyvinout nové testovací přístroje, nové materiály, nové výrobní a měřící postupy. Buďme proto připraveni na desateronásobný objem práce, než kolik by vyžadovalo bezproblémové dosažení hlavního cíle projektu, buďme připravení inovovat i pojmy, teorii, systém řízení projektu a všechny prostředky, které budeme k výzkumu potřebovat. S tím musíme ale počítat už ve chvíli, kdy sestavujeme rozpočet a časový plán, tedy dávno před tím, než se s reálnými komplikacemi setkáme.

Neadekvátní prostředky

Vesmír není většinou výhodné zkoumat mikroskopem a buňky dalekohledem – to je jasné každému. Přitom je však aplikace neadekvátních výzkumných metod jednou z nejčastějších vědeckých chyb. To podstatné v psychologii asi nepochopíme skenováním mozku. Problémem je, že když neznáme podstatu nějakého jevu, můžeme jen těžko zvolit správné poznávací prostředky.

Podobnou chybou je snažit se společenským vědám vnucovt exaktní ráz a pomocí jednoduchých matematických rovnic se pak pokoušet řídit složité společenské procesy a systémy.


Stále se opakuje otázka, zda je ekonomie vědou nebo profesí. Většina jejích "principů" není podrobena kritickému ověření, zatímco pro fyzikální zákony je to nezbytnost. V této souvislosti můžeme mluvit spíše o profesi. Matematizovaná prezentace těchto názorů často slouží k zamaskování ideologie v jejich díle obsažené, ale nevyjádřené přímo. Tím ekonomové v rámci mocných institucí, které je zaměstnávají, si vytvářejí sféru vlivu, a přitom jsou jen zřídkakdy podrobeni kritériím zpětné vazby jako ostatní profese. Lékař, který se dopustí při léčení nemocného chyby, jde k soudu; ekonomové mohou svými špatnými radami zcela beztrestně přivodit nemoce celých zemí - jako se to stalo v případě Argentiny, kde Světová obchodní organizace (WTO) svými "knížecími" radami v oblasti důchodové reformy přivedla celý stát k bankrotu.“ Josef Vít

Zdroj a více viz: http://blisty.cz/art/24229.html



Logické chyby

Jak samostatně pracující fanda záhadologie, tak přední týmový vědec NASA musí na prvním místě ovcládat základy formální logiky. Jde zejména o tzv. sylogistickou logiku, tedy jak tvořit závěry z premis.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Logika

Matematická logika je vědní disciplína nacházející se na rozhraní mezi logikou a matematikou. Zabývá se zkoumáním, formalizováním a matematizováním zejména těch oblastí logiky, na jejichž základech je postavena matematika. V centru jejího zájmu jsou pojmy jako důkaz, teorie, axiomatizace, model, bezespornost, úplnost, rozhodnutelnost.

Současná matematická logika se dělí na tři rozsáhlé disciplíny, které spolu úzce souvisejí. Jsou to teorie důkazu, teorie modelů a teorie aritmetiky.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Matematick%C3%A1_logika



I vědec, který se nezabývá matematikou by měl chápat například rozdíl mezi stavem, který nastává m.j. za určitých okolností („tehdy“) a stavem, který nastává „tehdy a jen tehdy“



Chybné zobecňování



Matematické chyby

Nepochopení statistických pravd

Chyby chápání funkce: Častou chybou je neuvědomění si, že v některých krajních či zlomových místech funkce (zejména při hodnotě „0“) nemusí platit všechny její vlastnosti.

Chyby řízení projektu (projektový manažment)

- chyby při hledání a definici projektových cílů

- chyby při plánování a přípravě (diagramy, postupnost, zázemí)

- chyby při zahájení realizace projektu

- chyby personální (personální manažment, výběr, výchova, řízení, motivace kádrů)

 Při výběru vhodných spolupracovníků se často pohybujeme mezi dvěma extrémy - přílišnou důvěrou a přílišnou nedůvěrou. Mnohokrát v životě jsem se přesvědčil, že i lidé, kteří mi připadali netvůrčí, intelektuálně omezení a bez intuice se dokázaly vypořádat s tvůrčími úkoly stejně dobře jako jednoznační tvůrci a intelektuálně založení lidé. Má to mnoho příčin. Na straně jedné lze často i poměrně složitý tvůrčí projekt rozdělit na úkoly jednodušší, na straně druhé si uvědomuji mohutnost lidské mysli, která dokáže různé nedostatky a hendikepy často mnoha způsoby překonávat a čerpat z často netušených rezerv.

 

V tzv. inteligentním prostředí určitého tvůrčího týmu (ať už ve výzkumném ústavu, nemocnici či televizním studiu) navíc dokáže i jednoduchý člověk fungovat jako spolehlivé kolečko v hodinovém strojku a okolí mu v mnoha případech ani nedovolí udělat chybu.

 

Tvůrčí schopnosti lze mnohdy nahradit moudrostí, zkušeností, postřehem, ovládáním příslušného "řemesla", zručností, schopností napodobovat a učit se, schopností komunikovat, získávat z okolí informace i dobré spolupracovníky, dobře si organizovat práci a dobře pracovat s informacemi, vůlí a vytrvalostí.

„Trojí cestou můžeme dojíti k moudrosti: za prvé cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší; za druhé cestou napodobování, cestou to nejlehčí, a za třetí cestou zkušenosti, cestou to nejtěžší.“ Konfucius

 

Tvůrčí schopností se často očím řídícího pracovníka skrývají za bohémstvím, konfliktností, podivínstvím, roztržitostí, uzavřeností, schopností improvizovat, zdánlivou leností a tendencí lelkovat. Tvůrčího člověka napadne při holení nebo procházce po pláži řešení otázky, na které marně pracují v laboratořích celé výzkumné týmy.  

- chyby při kontrole (monitorování) a změnách

- chyby při vyhodnocení a ukončení

- chyby ekonomické (financování projektu, sponzorství, práce se sponzory, spolupráce výzkumu a výroby; chybou je například, když nízké financování neumožňuje využít efektivní zdroje; chybou je nenechat si časovou a finanční rezervu)

- systémová analýza, systémové chyby (výzkumný projekt jako systém)

- chyby při plánování a realizaci porad

- chyby vyplývající z (s hlavním projektovým cílem) rozporných mimoprojektových cílů organizace, z rozporných cílů vědců a dalších účastníků výzkumu, jako i z neschopnosti tyto mimoprojektové cíle modifikovat nebo odstínit, jako i z nedokonalosti lidských a matriálových zdrojů (rušivý vliv prostředí a lidského faktoru)

Podle Rosenaua představuje hlavní trojrozměrný systém hodnocení úspešnosti projektu "trojimperativ" složený z osy času, osy nákladů a osy (kvality) provedení. Potom "úspěšné řízení projektů znamená dosáhnout požadované parametry provedení v daném termínu a v rámci rozpočtových nákladů". Hlavními nedostatky projektu jsou pak nedostatky v dosažení parametrů "trojimerativu", definovaných např. rozpočtem, časovým plánem a specifikací výsledku, příp. závazné formy dosažení.

Nenechte se při práci rozptylovat, rušit, neodcházejte zbytečně od práce nebo vypadnete z tempa i z problému. Důležité je kromě úkolů delegovat i pravomoc: „Když namísto vedení řídíte, pracovník nepracuje samostatně a zákonitě vás musí od práce vyrušovat.“ Učte se pracovat samostatně a samostatnosti učte i svoje kolegy a podřízené, zbytečně se někoho na něco nevyptávejte, nic po nikom nechtějte, vše potřebné si připravte předem.

http://www.filosofie-uspechu.cz/vyrusovani-od-prace-a-jak-se-branit/

"Lídr je nejlepší, když o jeho existenci lidé téměř netuší; když je jeho práce skončena a poslání naplněno, řeknou: Udělali jsme to sami." Lao-c´

Někdy je lépe být koučem než direktorem. Někdy je lépe aplikovat ve firmě či při realizaci projektu partnerské vztahy než jednoduchý nebo dokonce vícestupňový systém řízení shora dolů.

Podle Jo Owena se úspěšný manažer musí opírat o tři pilíře:

* inteligenční kvocient - jak zacházet s problémy, úkoly a penězi

* emoční kvocient - jak zacházet s lidmi a sebou samým

* politický kvocient - jak získávat moc k uskutečňování věcí



Plánování

Ono vůbec je dobré si svou práci důkladně naplánovat – dobrý plán šetří čas, nervy i peníze.

 

Pracujme systémově a systematicky, otázky a úkoly zkoumejme komplexně, z hlediska všech důležitých souvislostí včetně důležitých rizik a „úzkých míst“ projektu, využívejme plánovací programy, tabulky a diagramy.

* Ganttův diagram http://cs.wikipedia.org/wiki/Gantt%C5%AFv_diagram

* Diagram kritické cesty http://cs.wikipedia.org/wiki/Kritick%C3%A1_cesta

* Diagram síťové analýzy a další prostředky řízení projektů

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADzen%C3%AD_projekt%C5%AF

nám umožňují vyhýbat se zbytečným chybám. Používejme vyspělý firemní software, do něhož jsou různé analytické a plánovací metody a jejich diagramy vtěleny

http://firstis.cz/index.php/cs/helios-ekonomicky-system/seznameni-s-helios

Zdroj: http://nosreti.bigbloger.lidovky.cz/c/327963/System-nepusti-a-jine-blbuvzdorne-metody.html


 

Většinu práce si snažme naplánovat v místě nejlepších podmínek pro práci, nejlepšího servisu, zázemí a zabezpečení, ať už se jedná o partnerku starající se o pravidelnou stravu, spolehlivého sponzora, výkonný počítač s rychlým Internetem nebo laboratoř plnou zařízení, která by se nám při práci mohla hodit, to všechno může výsledek naší práce a naši psychiku významně ovlivnit. Nutnost během práce stále něco shánět uškodí zejména naší nervové soustavě.



Plánovat a správně řídit a vést je třeba i porady.

V knize Vedení porad - jak dosáhnout maximálního výsledku s minimem lidí, času a energie ze edice Poradce pro praxi se dozvíte:

- jak porady ideálně připravit a vést, aby splnily svůj účel a podobaly se koncertu sehraného hudebního tělesa
- jaká témata je vhodné na poradě řešit a jaká nikoliv
- jak na poradě efektivně diskutovat
- jak řešit krize a problémy
- jaký je optimální počet účastníků porady, koho na ji pozvat a jak rozdělit role
- jak porady správně organizovat
- jak uspořádat prostory
- jak hospodařit s časem
- Jak používat technické pomůcky

Zdroj a více viz kniha: http://edux.cz/aktuality.php?id=873



K celkovému úspěchu porady, by už teď mělo postačit dodržování 10 následujících zásad:

  1. Začínejte včas

  2. Ujistěte se, že všichni znají cíl a program porady

  3. Určete zapisovatele

  4. Shrnujte a zaznamenávejte

  5. Dodržujte strukturu diskuse - nenechejte hned navrhovat řešení, ale žádejte předložení faktů

  6. Vtáhněte do aktivní účasti všechny

  7. Dodržujte program a čas

  8. Zvládejte agresi a konflikty

  9. Končete včas, celkovým shrnutím a pozitivně

10) Dobrý manažer by neměl zapomenout na vyhodnocení porady, přiznat si, zda skutečně byl program porady a časový rámec dodržený, zda skutečně bylo dosáhnuto plánovaného cíle a hlavně se z případných chyb poučit, aby se příště neopakovaly.“

Ing. Rostislav Zvonek

Zdroj a více viz: http://www.orlita.cz/detail.php?clanek=61

Dobrý manažer dokáže poradou:

  1. motivovat podřízené

  2. vytvářet týmového ducha

  3. předávat a získávat informace

  4. poznávat schopnosti lidí

  5. získávat autoritu

(Tamtéž)

 

Chyby a nedostatky v oblasti poznání, zkušeností, dovednosti a přístupu

 

* přílišná specializace vědce/nedostatek širšího rozhledu, interdisciplinárních vědomostí, nedostatek doplňkových dovedností (sociální kapitál, manažerské schopnosti, obchodní schopnosti, schopnost sebepropagace a propagace svých myšlenek, širší znalosti práce s PC a kancelářskou technikou)

 

* neschopnost komplexního pohledu

 

* neschopnost systémového pohledu

 

* neschopnost logické analýzy

 

* neschopnost tvůrčího, netradičního a heuristického přístupu

Většina objevů je realizována na interdisciplinární hranici nebo s přispěním více vědních oborů. Dnešní špičkový vědec by měl vedle svého oboru ovládat, a to v mnoha případech rozhodně ne povrchně ještě řadu oborů sousedících. Je to obtížné, protože i v jediné specializaci - například v základním fyzikálním výzkumu nebo v oblasti léčby srdečních onemocnění je nemožné sledovat a detailně studovat všechny novinky.

 

Chyby v oblasti psychiky a psychologie

 

* nedostatek ochoty přijmout radu a vyslechnout cizí názor - je třeba být vůči druhým pozitivně nastaven nebo mít alespoň zásadu vyslechnout aspoň jednou za čas cizí názor

 

* nedostatek ochoty přemýšlet i o názorech, které se mi na první pohled protiví

 

* tvrdohlavost, trvání stále jen na vlastní cestě; nepružnost, rigidita

* Nedostatek motivace.

Kupodivu, řada badatelů si vystačí se základní motivací každého objevitele (ale nespoléhejme se na to):

Radost z uvažování a chápání je nejkrásnějším darem Přírody.“ Albert Einstein

Tím nejkrásnějším, co kdy můžeme zažít, je tajemno. Je to ten nejzákladnější pocit, který je vždy na začátku jakéhokoliv umění a vědy.“ Albert Einstein

Mně stačí mystérium věčnosti života a vědomí nebo tušení, že veškeré bytí má stavbu až zázračnou, a pokorné usilování o to, abych pochopil třeba jen nepatrnou část oné rozumnosti, která se vyjevuje v Přírodě.“ Albert Einstein

Manažer výzkumného týmu, ale třeba i moderátor záhadologické konference by však přesto měl umět badatele všestranně motivovat nebo je aspoň zbytečně nedemotivovat - např. tím, že je před pracovním výkonem zdrbe za nějakou hovadinu.

Tvůrčí stav

Tvůrčí stav a tvůrčí myslení vyžadují určité vnější podmínky a eliminaci rušivých vlivů. Nezasahujme do tvůrčího procesu, pokud přírozeně probíhá, byť je zrovna řízen jen orgnickou tvůrčí přirozeností člověka. Teprve, když badatel neví, jak dál, ať již věcně nebo z psychických důvodů a nedostatku motivace, můžeme přispěchat na pomoc s nějakou metodou, jak mu pomoci. Badatel sám, může ovládat psychotechniku pro překonání tvůrčí krize. Někdy postačí dodržovat určitou psychickou a duchovní hygienu. Duševní kondici můžeme ezlepšovat i jógou, meditací, relaxací nebo cvičením na posílení vůle - i fyzická kondice a celková otužilost mohou mít na psychiku velký pozitivní vliv - včetně posílení tvůrčích sil.

Velmi dobře spracoval otázky psychotechniky tvůrčího stavu Radovan Lukavský v Stanislavského metodě herecké práce. Metody herecké psychotechniky a zásad vytváření prostředí pro tvůrčí stav jsou přenositelné i do vědy a výzkumu.

Pro bádání, tvůrčí myšlení je důležité také správné nastavení se vůči světu – schopnost se dívat na každý detail světa jako na něco zcela nového, okouzlujícího a tajemného – tedy pohledem malého dítěte – je pro badatele velmi cenná. Mezi racionální skepsí a důvěřivým postojem k záhadám světa musí být u skutečného badatele rozumná rovnováha. Málokdy se něco objevného zrodilo jen ze skepse a pochyb. Pokud neumíme věřit v objev a radovat se z něj, zauvažujme, či nás netrápí deprese, stres, syndrom vyhoření či nějaké jiné duševní problémy – a dělejme s tím něco, dokud je čas.

"Skutečně objevitelská cesta netkví v tom, že objevíme nové krajiny, ale že se začneme nově dívat." Proust

Naopak spasitelský komplex a egoistická či přehnaně altruistická snaha předělat „špatný“ svět podle sebe nejsou tím nejlepším psychickým nastavením a mohou podrážet naši psychiku i práci.

Už jsem zde na jiném místě psal: Nečekejme dokonalé myšlenky, každá teorie vzniká z hypotézy, z domněnky, často i z nějakého paradoxu nebo zdánlivé hlouposti. Toto téma patří také do oblasti psychologických chyb. Neberme chyby bádání jen jako něco negativního, jako naše selhání, chyby a nedokonalé hypotézy jsou nutnou, potřebnou cestou a patří k bádání stejně jako pivo k vepřo-knedlo-zelu. Nelikvidujme tvůrčí stav jedince a jeho pracovní prostředí vytýkáním chyb a „špatných“ výsledků. Za chyby ve vědě můžeme každého jen chválit. Rozhodně jsou vědě, ale i při jejím řízení, příjemnější než falšované „dobré“ výsledky.

"Dokonce i chyba může být nakonec ta klíčová věc nutná k dosažení cenného cíle." Henry FORD

Optimalizace pracovního prostředí

Jeden užitečný výzkumník prokázal, že filmový, televizní a divadelní produkční čelí mnohem větší psychické zátěži, když pracuje mimo dobře vybavené studio, filmové ateliéry, scénu či divadlo, když musí pracovat na cestách, někde v nehostinném terénu, bez dobrého zázemí. Ani výzkumníci by neměli význam kvalitního zázemí s potřebnými přístoji, lidmi, komunikačními prostředky atd. podceňovat.

Profesionalismus a falešná hrdost

Bylo prokázáno, že zdravotní sestra má v průměru lepší schopnost diagnostikovat pacientův stav, než vysokoškolsky vzdělaný lékař s titulem. Renomovaný, vysokoškolsky vzdělaný specialista - finanční poradce - má v průměru horší výsledky při obchodování na burze, než čerstvý absolvent kurzu pro burzovní makléře se vzděláním středoškolským. Hlavní příčinou je přílišné seběvědomí a pocit, že poctivým mravenčím sběrem a vyhodnocováním informací by člověk snižoval vážnost svého jména a význam své funkce. Zdravotní sestra nemá problém se zeptat na doplňující informace nebo si je najít na Internetu, stejně tak jako mladý makléř. A můžeme čekat, že v honbě za pravdou a potřebnými informacemi a prostředky může být vytrvalejší a méně ostýchavý i mladší vědec bez mnoha titulů a významných funkcí

Chyby v oblasti psychosociální

 

Chyby v oblasti politické a státně či samosprávně-řídící (státní koncepce výzkumu, prioity a podpora; nedostatky v zajištění mocenských zdrojů projektu)

a státně či samosprávně-řídící (státní koncepce výzkumu, prioity a podpora; nedostatky v zajištění mocenských zdrojů projektu)

 

Vedle výběru a výchovy vědeckých kádrů a správného výběru vědecké tématiky je „třetím činitelem při organizování vědy budování materiální základny vědecké práce. Do této základny patří platy vědeckých pracovníků a pomocného personálu, výstavba ústavů, přístroje, organizace informací a všechno ostatní, co souvisí s čerpáním finančních prostředků. V socialistickém státě jsou prostředky plánovány centralizovaně. V kapitalistických zemích přicházejí prostředky jak od státu, tak i ze soukromých zdrojů. V obou případech si klademe otázku: kolik prostředků se má celkem na vědu věnovat?



Podle publikovaných dat se v SSSR, USA a vřadě jiných zemí vydávají na všechny možné vědecké programy přibližně 3 procenta národního důchodu. Prozatím neexistuje spolehlivý způsob, jak určit, je-li tato částka správná nebo ne.



Zvýšení uvolňovaných prostředků vede bezpochyby ke zvýšení počtu výzkumných pracovníků. Víme však, že účinnost prostředků vynaložených na vědu potom začíná klesat. Někteří dokonce tvrdí, že účinnost vědecké práce výzkumného ústavu je úměrná logaritmu počtu vědeckých pracovníků.“ Pjotr Leonidovič Kapica, Moskva 1977

 

Protiopatření

Různé pomocné techniky, jak se bránit vlastním chybám jsem shrnul v článku "Systém „nepustí“ a jiné blbuvzdorné metody", který je vlastně pokračováním našeho tématu

http://nosreti.bigbloger.lidovky.cz/clanok.asp?cl=327963&bk=86192

 

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Slep%C3%BD_pokus

http://www.filosofie-uspechu.cz/bozsky-syndrom-a-metoda-pokus-omyl/

http://www.filosofie-uspechu.cz/vyrusovani-od-prace-a-jak-se-branit/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Brainstorming

http://networking.luxury-territory.cz/site/blog/zvyky-versus-vysledky

http://cs.wikipedia.org/wiki/Gantt%C5%AFv_diagram

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kritick%C3%A1_cesta

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADzen%C3%AD_projekt%C5%AF

http://nosreti.bigbloger.lidovky.cz/c/327963/System-nepusti-a-jine-blbuvzdorne-metody.html

Irina Radunská: Šílené myšlenky

Pjotr L. Kapica: Experiment, teorie, praxe

Friedrich Herneck: Průkopníci atomového věku

Kolektiv: Číslo a myšlení

Paul Halpern: Štruktúra vesmíru

Václav Krejčí: Svět očima moderní fyziky

Richard P. Feynman: To snad nemyslíte vážně!

Benoit Mandelbrot: Fraktály

Richard P. Feynman: O povaze fyzikálních zákonů

John D. Barrow: Nové teorie všeho

Albert Einstein: Jak vidím svět

Fritjof Capra: Tao fyziky

Petr Tietze: Strukturální analýza

Milton D. Rosenau: Řízení projektů

Jo Owen: Tři pilíře úpěšného manažera

/a/span

Darius Nosreti

Související články


Poslední články autora

EduardPitná voda18:5719.11.2014 18:57:39

Počet příspěvků: 1, poslední 19.11.2014 18:57:39 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
6,51

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy