Delfíni času

úterý 14. únor 2012 07:53

http://wallpaperstock.net

Kdo by si chtěl dovolit ten nekonečný luxus nevěřit v boha, a to do všech důsledků z toho plynoucích, musel by ho brzy začít velmi nenávidět.

Jsme jako delfíni slunící se svou chvíli na hladině v nekonečném oceánu času... Z hlediska suché vědy ale připomínáme spíš malou sebevražednou piraňu, které je dáno na světlo světa vyskočit jen na jedinou krátkou vteřinu. A ještě z té jediné vtěřiny naše nicotná rybička, místo aby se do sytosti pokochala modří nebes i hloubek, z kterých přišla, a nekonečnou zelení řas života, třetinu toho svého mikročasu prospí a třetinu prosedí v kanceláři nebo ji stráví v uhelném dole nebo hleděním na brusku, soustruh, hoblík nebo cirkulárku. Anebo se rve s jinými piraňami o životní prostor, o lepší místo na slunci, o kus žvance.

Kdyby byl vesmír deset tisíc let trvající poutí, pak za svůj vyměřený čas bychom si nestačili ani koupit zmrzlinu, o nějakém lízání ani nemluvě.

Pozornost si zaslouží i úvaha, co vlastně z tohoto úžasného světa na své pouti za svou "vědeckou" vteřinu uvidíme. Z celého toho ohromného světa, který je ve skutečnosti úžasnou konstrukcí Času všech časů a Prostoru všech prostorů. Kurt Vonnegut náš zážitek přirovnal ústy Tralfamadořanů k jízdě na horské dráze v poloze ležmo na zádech, kdy náš výhled je umožněn toliko pohledem jedním okem přes nehybnou dvoumetrovou úzkou trubku, asi takovou, jakou přitéká voda ze splachovače.( http://www.fzu.cz/~kolorenc/scifi/vonnegut.php )

Je to jakobychom chěli ochutnat kávu a při tom se nacházeli uvězněni v úzké mezeře mezi šálkem a podšálkem. K těm nejšťastnějším možná pronikne nepatrný proužek voňavé páry. A při tom je možné, že i celý ten Superčasem vzkvétající Superprostor je jen nepatrným makovým zrnkem v koláči Hypervesmíru. A o tom koláči si při hledání vůně své prokleté kávy můžeme nechat opravdu jen zdát.

Víra v existenci milujícího, milosrdného Boha, v němž (a jeho rajské zahradě) máme příslib života věčného a hlavně, který dává všemu vyšší smysl, je pro člověka tvrdou nutností. Bez něj nám nepomůže ani alkohol a kokain, ani Lorazepam, Valium a Xanax (v Česku známé jako Diazepam a Neurol), ani sebelepší prášky na spaní, jak se naposled tuhle sobotu přesvědčila Whitney Houstonová. Bůh je mnohem víc než opium lidstva, bůh je naděje. Naděje o to nadějnější, že je možná spojen s naší reálnou, živou podstatou.

Buď připraven vejít se do slupky lískového oříšku, řekla velemoudrá jasnovidka Vanga jednomu nehodnému generálovi, jehož svíčka života už byla velmi krátká a umožnila mu na okamžik nazřít pravou nicotnost svého života zaměřeného jen na sebe a matérii hmotného světa. Jak velká je naše časem přežívající podstata? Kolik měří, kolik váží, co cítí a k čemu směřuje? Je tajemným semenem, ze kterého klíčí tisíce dalších zrození? Je bílou nití, která může co kus vyplout z černého kabátu nicoty a přišít ještě někdy nějaký ten knoflíček? A kolik milionů černých kabátů musíme projít neviděni a nevidoucí, abychom mohli ušít ten svůj nepatrný půlcentimetrový steh? Kolik skoků udělá moudrý delfín naší duše v moři času?

Anebo jsme spíš než delfínem šťastnou a věčnou melodií v božím jukeboxu? Krásnou melodií, která zní navzdory všem životním strastem, a dokonce i když své tělo odložíme.

Darius Nosreti

Související články


Poslední články autora

teplíkzajímavé19:2214.2.2012 19:22:21
TondaVira v Boha?18:3514.2.2012 18:35:39
AutorKdo ví09:4314.2.2012 9:43:21
SvatavaProtože nejsem,09:2614.2.2012 9:26:09

Počet příspěvků: 4, poslední 14.2.2012 19:22:21 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy