Vejde se umělá inteligence do krabice od bot?

neděle 15. květen 2011 05:17

Většinou si pod pojmem "umělá inteligence" představíme nějaký Turingův stroj, který se dá nacpat do nějakého počítačového krytu a který je schopen ze sebe plivat "inteligentní lingvistiku". Vývoj naší vlastní civilizace nám tuto bezmála idylickou představu narušuje. Obklopuje nás hybridní inteligence a inteligentní prostředí.

Zdá se, že některé rozsáhlé systémy provozované (animované a intelektuálně dotované) člověkem, jsou schopné žít relativně samostatným životem a člověka zpětně ovlivňovat nebo mu dokonce vzdorovat a škodit. Jde například o systémy výrobně- a obchodně-ekonomické, mediálně- a informačně-komunikační, mocensko-a politicky-řídící aj. Tyto systémy nám svými nežádoucími účinky, svými externalitami často komplikují život a díky nim kráčí lidstvo mnohdy jeden krok kupředu a dva kroky zpátky a samo člověčenství se z naší společnosti vytrácí. Svádíme to často na chyby těchto systémů nebo na chyby nás samotných, ale může být, že tyto systémy jsou již natolik inteligentní, že rozhodují o nás bez nás, lépe řečeno - o nás, s námi, ale proti nám. Jinými slovy - že nám překážejí svým způsobem cíleně, z titulu a prostředky své dokonalosti.

Mysleli jsme si vždy, že "prostředí" trpně čeká, až člověk vyprodukuje nějakou tu inteligentní krabici, která nám začne dávat své rozumy. Ale prostředí se s každým novým komunikačním, logistickým, řídícím propojením, s každou instalací a integrací nějaké inteligentní nebo prostě "jen" k inteligentnímu cíli zacílené funkční součástky stává samo inteligentnějším, může inteligenci nečekaně integrovat, odrážet, uchovávat. V základním výzkumu na poli fyziky už víme, že nemůžeme oddělit experiment od experimentátora a jeho pohledu. V oblasti výzkumu umělé inteligence to platí dvojnásob - umělá inteligence nemůže být správně posouzena bez vědomí, kdo ji vytvořil, kdo ji oživuje, s jakou historií svobody a osvobozování se od otroctví hmoty je spojena. Pojem svobody je s pojmem umělé inteligence nerozlučně spojen. A omezování naší svobody je naopak právě v zákonité oblibě uměle vytvořených i jen nevědomky námi inteligenčně dotovaných a animovaných rozsáhlých a složitých systémů.

"Inteligentní prostředí" - kde jsme to už slyšeli? Ano, sociologové si všimnuli, že například v některých velkých firmách, kde má pracovník dobré technicko-informační zázemí, jakoby vzrůstá jeho inteligence. Sám jsem něco takového poznal v televizních společnostech. I tvůrčí pracovník se tam stavá jen kolečkem v anonymním mechanismu, ale na druhé straně, když na jeho místo dosadíme i osobu bez hlubších znalostí, širších zkušeností a vyšší inteligence, systém mu pomůže nedostatky a i již způsobené chyby překlenout nebo  se za pochodu kvalifikovat a ve výsledku nemusí nikdo nic poznat. Systém do značné míry "pracuje" a "přemýšlí" za něj.

Mimořádně perspektivní (v dobrém i špatném aspektu vývoje)  je propojení člověk - počítač - internet. Při dostatečně efektivním využíváním vyhledávacích strojů, seznamů, archivů a různých programů a funkcí na internetu nebo v počítači okamžitě dostupných  nebývale roste pracovní výkon a zdánlivá inteligence operátora.  Tato zdánlivá inteligence (podobně jako u zaměstnance v inteligentním prostředí) je ovšem prakticky využívaná - přináší konkrétní výsledky - pracuje. Zdá se, že se zde projevuje inteligence, která není naše (lidská), která je kýmsi nebo spíš čímsi do systému přidaná a která se nám přičitá k dobru. Ale je to vždy opravdu k dobru? Jedním z důležitých aspektů přirozené inteligence je tendence k samostatnosti, svobodě, nezávislosti. Nezačne nám už brzy ten "inteligentní přírůstek" přerůstat přes hlavu? Nedělá to už dnes?

Navíc inteligentní prostředí a systémy kooperují. Například běžně dochází ke "sčítání" efektů podnikového inteligentního prostředí a inteligentního prostředí internetové sítě.

Že i světová ekonomika kráčí často "někam jinam, nejraději pryč", není dnes třeba žádnému ekonomovi připomínat. Jde ale skutečně jen o náhodné sčítání problémů a cyklické naplňování mezí systému? Neprojevuje systém náhodou nečekanou rezistenci vyššího řádu? Zdá se mi, že ano.  Stále jasnější je fakt, že i vojensko-armádně-zbrojně-válečné systémy postupně ze svých funkčních aktů vytvářejí "řeč" a tuto řeč vnucují lidstvu, takže se válka stává stále nevyhnutelnější součástí existence dnešních států. A řeč, to je přeci jasný signál inteligentního systému.

Musíme si uvědomit jednu důležitou věc - že pokud svůj rozum, případně počítačovou inteligenci zapojíme do složitých systémů, tyto systémy se mohou stát inteligentními. Co na tom, že jejich život (zatím) do velké míry animuje, oživuje člověk, a že většina jejich inteligence (zatím) pochází od nás a "našich" inteligentních strojů. Tyto systémy nás mohou (a z matematicko-kybernetického hlediska do značné míry i "musí") poškozovat, ničit a zničit. Takže bychom si měli osvojit pojmy jako animovaná inteligence nebo inteligence dotovaných systémů a sítí a začít o nich přemýšlet a v případě potřeby je začít lépe kontrolovat nebo je aspoň zničit dřív než ony zničí nás. Budeme se muset znovu a lépe vracet k té nejprostší a nejtěžší otázce - kdo jsme a kam jdeme? Je život v zajetí umělé inteligence opravdu tím, co chceme a pro co jsme stvořeni? Souvisí to samozřejmě i s obecnější otázkou - zda nám vůbec technická civilizace víc nevzala než dala!  Dnes víme, že mnoha milónům lidí určitě. Hledáme ve vesmíru mimozemskou inteligenci, ale mnohé nelidské inteligence už dlouho úřadují mezi námi.

 S hledáním a tvorbou "krabicové" umělé inteligence souvisí ještě jedna závažná filozoficko-etická otázka. U přirozených systémů vidíme s pokrokem inteligence i snahu o vyšší formy svobody. "Hloupá" rostlinka je připoutaná k Matce Zemi, zvířata se svobodně pohybují a rozhodují, člověk létá do vesmíru a rozhoduje i o věcech o kterých by snad už ani rozhodovat neměl. A nyní vytvoříme dokonalý myslící stroj, který bude spoután  našimi měděnými dráty a chromovanými trubkami. A nepochybně někde v tajných laboratořích světa již žijí lidské mozky naložené v živných roztocích a napojené na nějaké kybernetické systémy, mozky hluboce nesvobodné a neschopné rozhodovat o svém osudu. Není něco takového největší urážkou člověka, Matky Přírody i Boha? Buďme v přístupu k umělé inteligenci nejen opatrnější, ale i pokornější, ať na sebe neuvalíme nějaké další, nové prokletí.

Darius Nosreti

Související články


Poslední články autora

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
6,52

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy