Krize moderní společnosti podle Jana Kellera

pátek 13. květen 2011 05:36

Recyklovaná recenze ke stalé aktuálnější knize Jana Kellera "Teorie Modernizace"

Moderní společnost je imanentně antiekologická, antisociální, antiduchovní a nelidská, je tedy při vší své racionálnosti vlastně hloupá a v konečném hodnocení tedy nemoderní, nepřitažlivá, lidstvu nebezpečná, amorální a nežádoucí. Moderní společnost se zákonitě musí stát nepřítelem každého moderního inteligentního a osvíceného člověka, pokud člověk nenalezne cestu, jak v reálném čase účinně anulovat všechny závažné nežádoucí důsledky „moderního“ společenského vývoje. To všechno nutně a správně vyplývá z postřehů nové knihy Jana Kellera, které jsou nejen stanoveny s železnou logikou a opřeny o výzkum a názory světových sociologických kapacit, ale vyjadřují dosud definované i nevyslovené pocity vnímavého člověka naší „moderní doby“; častěji než u jiných knih má čtenář chuť zvolat: Ano, tak to je, právě teď autor trefil hřebík na hlavičku!

Jan Keller ve své knize Teorie modernizace, která v letošním roce (2007) vyšla v edici Studie nakladatelství Slon, uvádí čtyři hlavní rysy moderní společnosti

1)     Vysoký stupeň generalizace vztahů, které jsou důležité pro její fungování

2)     Proces individualizace, „tedy výrazný nárůst významu jednotlivce, jenž se vymaňuje z omezujících pout tradičních sociálních útvarů“

3)     Funkční diferenciace společnosti

4)     Vysoký stupeň racionalizace, „což znamená takové uspořádání skutečnosti, jež zvyšuje předpověditelnost a ovladatelnost jejího vývoje“

„Souběh všech čtyř zmíněných procesů a jejich vzájemné posilování a umocňování znamená, že moderní společnost je stále abstraktnější (generalizace), stále nesourodější (individualizace), stále specializovanější (diferenciace) a zároveň stále účelovější (racionalizace).“

Jan Keller, dokládá, že každý z těchto rysů má pozitivní i negativní důsledky, že však v souhrnu v diagnostickém snímku tzv. moderní společnosti bují planá větev společenského vývoje, větev rozbití i těch sociálních vazeb, které jsou pro člověka charakteristické a potřebné, které pomáhají utvářet takové vlastnosti a hodnoty, jako je vztah k životnímu prostředí, mezilidské vztahy, sociální soudržnost a morálku. Je vytvářena společnost individualistů, kteří jsou však nahraditelní a ve své komplexní, lidské a individuální kvalitě vlastně zbyteční. V konkurenci těchto společenských trendů vystupuje lidská rodina jako něco neefektivního, směšného a zbytečného, základní kámen zdravé společnosti se stává postradatelným přívažkem:

„Zvýšení stupně generalizace společenských vztahů výrazně zvyšuje zaměnitelnost těch, kdo do takových vztahů vstupují, což je zvláště patrné v případě velkých moderních organizací. Jejich vysoce formalizovaná struktura umožňuje koordinovat akce velkého počtu lidí bez ohledu na výměnu kohokoliv ze zúčastněných. Historicky znamenalo budování těchto organizací konec společnosti domácností, neboť rubem domácností, které plnily dlouhou řadu nejrůznějších funkcí, byla výrazně nižší efektivita právě ve srovnání s funkčně poměrně úzce specializovanými formálními organizacemi.“

A tak i racionalizace se stává nejen „synonymem vyšší efektivity, která vytváří pro člověka všestranně příjemnější svět a uvolňuje mu ruce pro rozvoj potencí“, ale zároveň „odsuzuje k větší či menší bezvýznamnosti všechny bezprostředně nezpeněžitelné hodnoty“.

„Také proces racionalizace … má dvě tváře, z nichž každá modernitu zároveň konstituuje a zároveň v jistém smyslu ohrožuje. Jedním z dopadů racionalizace je vydělení sektorů, které se řídí jen logikou své vlastní reprodukce. Každý z těchto sektorů funguje do značné míry nezávisle na ostatních sektorech a je vůči jejich prioritám vcelku lhostejný. To má závažné důsledky. Vznikne-li rozpor mezi požadavky různých sektorů, neexistuje žádný vyšší arbitr, který by mohl spor rozsoudit. Jak konstatuje Max Weber, moderní člověk se stal služebníkem různých bohů, je vůči jejich výzvám bezradný, neboť neví, kterému z nich by se měl klanět hlouběji.“

Moderní výrobní způsob navíc automaticky nechrání společnost před zavlečením do byrokratizovaných, totalitních nebo dokonce postmoderně feudálních systémů: „Riziko barbarizace moderny by pak nemělo podobu vysoce organizovaného totalitního systému s naprostým diktátem veřejného na soukromým. Systém by se naopak rozložil v pestrou a nevábnou směsici privatizovaných vazeb ochrany, kde soukromé by ze všech stran pohlcovalo zbytky veřejného. Takovou situaci budeme označovat termínem „refeudalizace“ či „postmoderní feudalismus“.“ V termínu „refeudalizace“ může náš občan najít odpověď i na to, proč např. i dnešní policie a státní úředníci tak často nechrání zájmy občanů, ale bohatých jednotlivců nebo celých klientelistických sítí v pozadí politiky, médií, jen zdánlivě svobodného byznysu a veřejného života vůbec, proč je tzv. moderní společnost tak náchylná ke korupci, mafiánství a klientelismu. Hromadění peněz a moci se pro mnohé stává drogou, sebepotvrzujícím rituálem nutným k nalezení nové identity, k nahrazení pocitu prázdnoty, který zůstal po destrukci tradičních sociálních vazeb v „moderní“ společnosti.

Tzv. moderní společnost mi z Kellerova sociologického nadhledu připomíná moderní rybářské loďstvo, jehož pouhá polovina by za pár dní dokázala slovit nejen roční produkci ryb všech moří, ale prakticky vše, co oceán potřebuje k životu, tedy v konečném důsledku i pro obživu lidstva. Bůh nedal člověku rozum, aby jej používal v rozporu se svým citem a svědomím ani proti zájmům soužití s jinými lidmi a přírodou. Nezapomeňme, že jednostranné, egoistické, asociální a specializované užívání rozumu může působit jako nezdravá úchylka, jako vychytralost a perfidnost a důsledky tomu mohou odpovídat. Moderní společnost a její odcizený výrobní způsob právě do takového způsobu přemýšlení nutí.

Jan Keller netroubí do útoku proti moderní společnosti, ani nám neradí, jak máme nahradit racionalitu moudrostí a specializovanost komplexním přístupem, ani neříká, zda máme usilovat o nějakou směs společnosti „moderní“ a „přírodní“ nebo s jakou intenzitou a jakými metodami má občan usilovat o překonání nežádoucích účinků moderní společnosti. Nezaujatým hlasem specializovaného vědce se ve své bibli (anti)modernismu jen racionálně ptá:

„Co vlastně znamená dále modernizovat moderní společnost? Znamená to učinit ji ještě racionalizovanější, individualizovanější a generalizovanější, než je dnes, anebo se další modernizace má stát cestou kritického přehodnocení odvrácených stran těchto tendencí?“

Darius Nosreti

Poslední články autora

ZVBEjkrbrUIYjhJCycIMTVXX09:4625.6.2011 9:46:24
AutorNemoc sociologů05:1015.5.2011 5:10:12
teplíkstejně to dá13:1413.5.2011 13:14:03
MilanČeský Pol-Pot.10:0513.5.2011 10:05:20
MirecSpasitel Keller07:3213.5.2011 7:32:02

Počet příspěvků: 5, poslední 25.6.2011 9:46:24 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Darius Nosreti

Darius Nosreti

Píši o všem kromě hitparád populární hudby, nových aut a fotbalu. (Více témat viz u mne na Facebooku.)

Hledač pravdy, obdivovatel přírody, zajatec krásy a vzpružovatel pokleslé demokracie

REPUTACE AUTORA:
6,51

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy